COVID-19 v paměti české společnosti » Pamětnické reflexe a události

Venkov jako vždycky, když mi bylo špatně a potřebovala jsem se schovat před světem a zakřičet "domeček", odjeli jsme k tátovi. Hrajeme u krbu osadníky a říct tátovi, kterej chce vyměňovat cihly, čeká ...

Mám splín. Zdá se to být nekonečný. Už chci ven. Partner mi dneska řekl, že neumřem na virus, ale na karanténu. Číst si zprávy je děsivý. Jeden na druhýho kydá špínu. Každý má potřebu něco říkat. ...

Mediální prostor je žumpa. Osočování, hledání viníků, praní prádla, moralizace, senzace, katastrofy, vytěžování skutečnosti, krvelačnost, slídění po pochybení. Taky humor, ten mě baví. Nejvíc vtip, ...

Médii putuje jako žilou krev strach. To je sociopatická nátura médií. Přikrmovat tuhle bestii, protože lidi potřebujou číst o hrůze ašpíně, čímž si kompenzujou poslušnost v rámci společenský ...

Už se nám stane, že o tom celej den nemluvíme, já si občas ani nevzpomenu. Když jeden druhýho vidí, jak sleduje zprávy, snaží se ho zabavit, rozptýlit. Oba máme občas chandru, strach, druhýmu se to ...

Nálada se postupně uvolňuje. Ve Stromovce všechno kvete, lidi koukaj do stromů, poslouchaj šumění korun, posedávaj, koukaj do dálek, myslim, že už trochu rozeznávám, že se pod rouškou smějou, člověk ...

Zprávy sleduji nárazově, jenom si sem tam něco přečtu. Uvolnění pokračují, ale já z toho nemám úplně dobrý pocit. Nouzový stav by měl být „jenom“ do 17. 5. Čísla pozitivně testovaných klesají, ale ...

Už se nebojím potkávat lidi. Je příjemný sledovat se třeba přes přechod a čekat, jestli si druhej tu roušku nasadí, když ano, nasadím ji taky. Je to trochu jak mírový souboj kolty, čeká se, kdo tasí ...

Syn je nastydlý, už několik dní ... podruhé v životě ... a zas za to můžu já, protože mi nedošlo, že už je zima a že by se venku neměl válet na betonu ... pomalu jsme od něj rýmu chytili i já a ...

Zprávy teď čítám při nočním kojení. Prymula je celkem strašidelnej pořízek zahleděnej do svýho oboru, bez náhledu na celospolečenský následky svejch rozhodnutí. Je zřejmý, že pro ochranu jednoho ...

Děsí mě mediální obraz reality. Nejsem si vůbec jistá, jestli je jen víc nesleduju? Že už bych byla tak dospělácká a zabejvala se konečně těma "důležitejma problémama"... nebo se někde pohnuly nějaký ...

Celý dopoledne jsem proplakala a nebyla se schopná "hnout". S covidem ze světa zmizela bezstarostnost a lehkost (a kolik je v takovym pocitu pokryteckosti - ani dřív nebyl pro mnoho lidí ...

Večer jsme leželi a mluvili o nových zítřejších omezeních. Vztekala jsem se, že zas budem nosit venku roušky, když mně zrovna zejtra přivezou běhací kočár. Manžel řikal, že to je to nejmenší. Že to ...

Mediální prostor plní Fleglovy mrazáky s mrtvolama a další obroublosti z různejch táborů ... dnes jsem narazila v Respektu na článek tramvajáka a odborníka na nebezpečí Petra Holého ... střízlivě ...

Strašit dav vnitřním, neviditelnym, nepřítelem je vlastně skvělej a fungující koncept, cesta ke snadnýmu držení opratí ... maďarský tendence. Pokud se vše stopne, znovu pozastaví (předvídatelnost ...

Pamětnické reflexe
a události

Venkov jako vždycky, když mi bylo špatně a potřebovala jsem se schovat před světem a zakřičet "domeček", odjeli jsme k tátovi. Hrajeme u krbu osadníky a říct tátovi, kterej chce vyměňovat cihly, čeká ...

Mám splín. Zdá se to být nekonečný. Už chci ven. Partner mi dneska řekl, že neumřem na virus, ale na karanténu. Číst si zprávy je děsivý. Jeden na druhýho kydá špínu. Každý má potřebu něco říkat. ...

Mediální prostor je žumpa. Osočování, hledání viníků, praní prádla, moralizace, senzace, katastrofy, vytěžování skutečnosti, krvelačnost, slídění po pochybení. Taky humor, ten mě baví. Nejvíc vtip, ...

Médii putuje jako žilou krev strach. To je sociopatická nátura médií. Přikrmovat tuhle bestii, protože lidi potřebujou číst o hrůze ašpíně, čímž si kompenzujou poslušnost v rámci společenský ...

Už se nám stane, že o tom celej den nemluvíme, já si občas ani nevzpomenu. Když jeden druhýho vidí, jak sleduje zprávy, snaží se ho zabavit, rozptýlit. Oba máme občas chandru, strach, druhýmu se to ...

Nálada se postupně uvolňuje. Ve Stromovce všechno kvete, lidi koukaj do stromů, poslouchaj šumění korun, posedávaj, koukaj do dálek, myslim, že už trochu rozeznávám, že se pod rouškou smějou, člověk ...

Zprávy sleduji nárazově, jenom si sem tam něco přečtu. Uvolnění pokračují, ale já z toho nemám úplně dobrý pocit. Nouzový stav by měl být „jenom“ do 17. 5. Čísla pozitivně testovaných klesají, ale ...

Už se nebojím potkávat lidi. Je příjemný sledovat se třeba přes přechod a čekat, jestli si druhej tu roušku nasadí, když ano, nasadím ji taky. Je to trochu jak mírový souboj kolty, čeká se, kdo tasí ...

Syn je nastydlý, už několik dní ... podruhé v životě ... a zas za to můžu já, protože mi nedošlo, že už je zima a že by se venku neměl válet na betonu ... pomalu jsme od něj rýmu chytili i já a ...

Zprávy teď čítám při nočním kojení. Prymula je celkem strašidelnej pořízek zahleděnej do svýho oboru, bez náhledu na celospolečenský následky svejch rozhodnutí. Je zřejmý, že pro ochranu jednoho ...

Děsí mě mediální obraz reality. Nejsem si vůbec jistá, jestli je jen víc nesleduju? Že už bych byla tak dospělácká a zabejvala se konečně těma "důležitejma problémama"... nebo se někde pohnuly nějaký ...

Celý dopoledne jsem proplakala a nebyla se schopná "hnout". S covidem ze světa zmizela bezstarostnost a lehkost (a kolik je v takovym pocitu pokryteckosti - ani dřív nebyl pro mnoho lidí ...

Večer jsme leželi a mluvili o nových zítřejších omezeních. Vztekala jsem se, že zas budem nosit venku roušky, když mně zrovna zejtra přivezou běhací kočár. Manžel řikal, že to je to nejmenší. Že to ...

Mediální prostor plní Fleglovy mrazáky s mrtvolama a další obroublosti z různejch táborů ... dnes jsem narazila v Respektu na článek tramvajáka a odborníka na nebezpečí Petra Holého ... střízlivě ...

Strašit dav vnitřním, neviditelnym, nepřítelem je vlastně skvělej a fungující koncept, cesta ke snadnýmu držení opratí ... maďarský tendence. Pokud se vše stopne, znovu pozastaví (předvídatelnost ...