Pamětnické reflexe

Metodika

Někdo šil na počátku pandemie na jaře 2020 roušky, jiný pomáhal nemocným, další v distribuci potravin starším spoluobčanům. „Heslem dne“ se stalo být užitečný svému okolí. Jak ale být užiteční a zároveň využít své profesní znalosti? Bez dlouhého váhání jsme se jako orální historici rozhodli. Využijeme své kvalifikace odborníků na kvalitativně pojaté výzkumy a budeme se věnovat lidské subjektivitě v době „koronakrize“.

Hlavními partnery se nám stali studující a posléze absolventi a absolventky navazujícího magisterského programu Orální historie – soudobé dějiny na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde řada našich kolegů a kolegyň z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR současně působí v roli vyučujících. Postupovali jsme přitom – zpočátku spíše intuitivně – ve třech fázích sběru dat podle aktuální možnosti sociálního kontaktu.

I. fáze: Deníky

V prvé řadě jsme studenty a studentky požádali o zprostředkování vlastních subjektivních vzpomínek, a to ve formě deníkových záznamů. Dobrovolníci a dobrovolnice (zpočátku jich bylo 30) si každý den, po dobu vládou nařízeného nouzového stavu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, od 13. 3. 2020 až do jeho předpokládaného konce 17. 5. 2020 zapisovali poznámky o prožitém dni. Reflektovali rovněž role médií či politické scény, a to jak ústředních orgánů, tak i těch regionálních. Po vyhlášení druhého nouzového stavu jsme výzvu k zapisování deníkových záznamů dvakrát zopakovali. Ve druhé vlně se do psaní zapojila zhruba polovina z původního počtu a deníky ze všech tří vln poslalo 10 studentů a kolegů.

II. fáze: Fotografie

Zatímco v případě psaní deníků nebylo nutné, aby výzkumníci a výzkumnice navazovali jakýkoli sociální kontakt, s postupně se zlepšující situací, kdy lidé začali trávit více času i mimo domov, byť obvykle o samotě či pouze v kruhu rodiny, jsme oslovili 22. 4. 2020 naše studující a absolventy (celkem téměř 300 lidí) s prosbou o poskytnutí fotografií na téma prožívání každodennosti v době pandemie. Naše kolegyně a kolegové nám tak posílali jak obrázky prázdných měst a obcí, záběry ze šití roušek či front před galanteriemi, tak méně „dokumentární“ záběry, které zachycovaly jejich aktuální pocity a rozpoložení. Někteří v zasílání dokonce pokračují spontánně i nadále, aniž bychom tuto výzvu explicitně opakovali.

III. fáze: Rozhovory

Po kladných odezvách na foto-výzvu bylo zřejmé, že jako orální historici nesmíme zapomínat na to hlavní, tj. na zaznamenání subjektivních svědectví prostřednictvím rozhovoru. O den později, 23. 4. 2020, jsme proto zmiňované téměř tři stovky lidí obeslali opětovně s prosbou o pořízení rozhovoru s někým z jejich blízkého okolí v období vyhlášeného nouzového stavu. Vycházeli jsme opět z aktuální situace, kdy se již lidé v rámci rodin začínali znovu scházet, a výzva k setkání a natočení rozhovoru tak nebyla za dodržení všech opatření riskantní pro tazatele ani narátory.

Celkově bylo osloveno 271 studujících a absolventů, kteří disponují potřebnými dovednostmi, aby i bez úvodního školení byli schopni narátory a narátorky oslovit, vysvětlit jim projekt, rozhovor realizovat i zpracovat. Narátoři oproti tomu nebyli omezeni ničím – věkem, profesí, pohlavím, lokalitou ani zaměstnáním. Témat, která jsme chtěli postihnout, bylo několik, obecně je lze shrnout pod samotné prožívání pandemie, hodnocení situace, zaznamenání subjektivních pocitů, případné dopady na rodinný a pracovní život a podobně. Snad i díky takto široce definované skupině potenciálních respondentů se nám podařilo ke spolupráci získat celkem 30 tazatelů a tazatelek, z čehož 19 bylo ze skupiny absolventů, 10 studujících a 1 vyučující. Těchto 30 tazatelů nakonec v období od dubna do května, mimořádně i června 2020 pořídilo rozhovory s 67 narátory a narátorkami.

Jakmile skončily letní měsíce roku 2020 bylo jasné, že se epidemiologická situace začíná opět zhoršovat. Když byl 5. 10. českou vládou opětovně vyhlášen nouzový stav, oslovili jsme okamžitě tazatele znovu s prosbou natočit opakovaný rozhovor se stejným narátorem. Do druhé fáze se zapojila zhruba polovina tazatelů, potažmo narátorů, kteří přispěli již v první fázi. Zbývající studující a absolventy jsme již opakovaně neoslovovali – nejen z toho důvodu, že jsme je nechtěli obtěžovat případnými „nevyžádanými e‑maily“, ale především jsme předpokládali, že by nás v případě zájmu vyhledali sami. A zejména: bylo jasné, že se situace pozvolna mění.  Od prvotního entuziasmu a vzplanutí orálně‑historických vášní k zachycení subjektivních svědectví přecházela (nejen) orálně‑historická obec pomalu do stavu lehké únavy z opětovně se zhoršujících čísel a statistik…

IV. fáze: Online formuláře

V návaznosti na zahájení řešení nového interdisciplinárního projektu ,,Výzkum doby covidové a postcovidové“, finančně podpořeného Ústavem organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i., jsme se rozhodli dosavadní prameny obohatit ještě o jeden nový zdroj v podobě retrospektivních online vzpomínek, jimiž může ke stávající sbírce pamětnických reflexí přispět kdokoliv prostřednictvím vyplnění anonymního online formuláře na tomto webu v sekci ,,Přidej vzpomínku“.

Miroslav Vaněk, Jana Wohlmuth Markupová