Metodika
Někdo šil na počátku pandemie na jaře 2020 roušky, jiný pomáhal nemocným, další v distribuci potravin starším spoluobčanům. „Heslem dne“ se stalo být užitečný svému okolí. Jak ale být užiteční a zároveň využít své profesní znalosti? Bez dlouhého váhání jsme se jako orální historici rozhodli. Využijeme své kvalifikace odborníků na kvalitativně pojaté výzkumy a budeme se věnovat lidské subjektivitě v době „koronakrize“.
Hlavními partnery se nám stali studující a posléze absolventi a absolventky navazujícího magisterského programu Orální historie – soudobé dějiny na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde řada našich kolegů a kolegyň z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR současně působí v roli vyučujících. Postupovali jsme přitom – zpočátku spíše intuitivně – ve třech fázích sběru dat podle aktuální možnosti sociálního kontaktu.
I. fáze: Deníky
V prvé řadě jsme studenty a studentky požádali o zprostředkování vlastních subjektivních vzpomínek, a to ve formě deníkových záznamů. Dobrovolníci a dobrovolnice (zpočátku jich bylo 30) si každý den, po dobu vládou nařízeného nouzového stavu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, od 13. 3. 2020 až do jeho předpokládaného konce 17. 5. 2020 zapisovali poznámky o prožitém dni. Reflektovali rovněž role médií či politické scény, a to jak ústředních orgánů, tak i těch regionálních. Po vyhlášení druhého nouzového stavu jsme výzvu k zapisování deníkových záznamů dvakrát zopakovali. Ve druhé vlně se do psaní zapojila zhruba polovina z původního počtu a deníky ze všech tří vln poslalo 10 studentů a kolegů.
II. fáze: Fotografie
Zatímco v případě psaní deníků nebylo nutné, aby výzkumníci a výzkumnice navazovali jakýkoli sociální kontakt, s postupně se zlepšující situací, kdy lidé začali trávit více času i mimo domov, byť obvykle o samotě či pouze v kruhu rodiny, jsme oslovili 22. 4. 2020 naše studující a absolventy (celkem téměř 300 lidí) s prosbou o poskytnutí fotografií na téma prožívání každodennosti v době pandemie. Naše kolegyně a kolegové nám tak posílali jak obrázky prázdných měst a obcí, záběry ze šití roušek či front před galanteriemi, tak méně „dokumentární“ záběry, které zachycovaly jejich aktuální pocity a rozpoložení. Někteří v zasílání dokonce pokračují spontánně i nadále, aniž bychom tuto výzvu explicitně opakovali.
III. fáze: Rozhovory
Po kladných odezvách na foto-výzvu bylo zřejmé, že jako orální historici nesmíme zapomínat na to hlavní, tj. na zaznamenání subjektivních svědectví prostřednictvím rozhovoru. O den později, 23. 4. 2020, jsme proto zmiňované téměř tři stovky lidí obeslali opětovně s prosbou o pořízení rozhovoru s někým z jejich blízkého okolí v období vyhlášeného nouzového stavu. Vycházeli jsme opět z aktuální situace, kdy se již lidé v rámci rodin začínali znovu scházet, a výzva k setkání a natočení rozhovoru tak nebyla za dodržení všech opatření riskantní pro tazatele ani narátory.
Celkově bylo osloveno 271 studujících a absolventů, kteří disponují potřebnými dovednostmi, aby i bez úvodního školení byli schopni narátory a narátorky oslovit, vysvětlit jim projekt, rozhovor realizovat i zpracovat. Narátoři oproti tomu nebyli omezeni ničím – věkem, profesí, pohlavím, lokalitou ani zaměstnáním. Témat, která jsme chtěli postihnout, bylo několik, obecně je lze shrnout pod samotné prožívání pandemie, hodnocení situace, zaznamenání subjektivních pocitů, případné dopady na rodinný a pracovní život a podobně. Snad i díky takto široce definované skupině potenciálních respondentů se nám podařilo ke spolupráci získat celkem 30 tazatelů a tazatelek, z čehož 19 bylo ze skupiny absolventů, 10 studujících a 1 vyučující. Těchto 30 tazatelů nakonec v období od dubna do května, mimořádně i června 2020 pořídilo rozhovory s 67 narátory a narátorkami.
Jakmile skončily letní měsíce roku 2020 bylo jasné, že se epidemiologická situace začíná opět zhoršovat. Když byl 5. 10. českou vládou opětovně vyhlášen nouzový stav, oslovili jsme okamžitě tazatele znovu s prosbou natočit opakovaný rozhovor se stejným narátorem. Do druhé fáze se zapojila zhruba polovina tazatelů, potažmo narátorů, kteří přispěli již v první fázi. Zbývající studující a absolventy jsme již opakovaně neoslovovali – nejen z toho důvodu, že jsme je nechtěli obtěžovat případnými „nevyžádanými e‑maily“, ale především jsme předpokládali, že by nás v případě zájmu vyhledali sami. A zejména: bylo jasné, že se situace pozvolna mění. Od prvotního entuziasmu a vzplanutí orálně‑historických vášní k zachycení subjektivních svědectví přecházela (nejen) orálně‑historická obec pomalu do stavu lehké únavy z opětovně se zhoršujících čísel a statistik…
IV. fáze: Online formuláře
V návaznosti na zahájení řešení nového interdisciplinárního projektu ,,Výzkum doby covidové a postcovidové“, finančně podpořeného Ústavem organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i., jsme se rozhodli dosavadní prameny obohatit ještě o jeden nový zdroj v podobě retrospektivních online vzpomínek, jimiž může ke stávající sbírce pamětnických reflexí přispět kdokoliv prostřednictvím vyplnění anonymního online formuláře na tomto webu v sekci Vložit vzpomínku.
V. fáze: rozhovory s celostátními i lokálními opinion makery (2022–2023)
Postupem času jsme v rámci projektu dospěli k závěru, že epidemie a její řešení je tak mimořádná dějinná událost, že je nezbytné zkoumat pomocí metody orální historie rovněž ty, kteří stáli za politickými rozhodnutími, resp. zdravotnickými rozhodnutími, které českou veřejnost ovlivňovaly více než dva roky. Z tohoto důvodu od konce roku 2022 vedeme rozhovory se zástupci vysoké politiky (bývalými ministry zdravotnictví a jejich náměstky), resp. s odborníky z přírodovědných ústavů Akademie věd ČR, s hygieniky, lékaři, epidemiology, virology, s vedením České lékařské komory atd. na straně jedné. Na straně druhé chceme dát slovo i těm, kteří s opatřeními proti covidu (lockdowny, vakcinace obyvatelstva, nošení roušek atd.) nesouhlasili a aktivně proti různým nařízením vystupovali (lékaři, umělci, představitelé některých postižených profesních skupin jako hospodští a další), čímž záměrně či nezáměrně ovlivňovali názor na pandemii a postoj k opatřením proti jejímu šíření u celé řady lidí.
Máte-li jakékoli dotazy či podněty k tomuto projektu či se sami podobnému výzkumu ve své zemi věnujete, neváhejte nám napsat!
Miroslav Vaněk, Jana Wohlmuth Markupová
