COVID-19 v paměti české společnosti » Pamětnické reflexe a události

Osmnáctý den v karanténě. Stejně jako včera, se i dnes točí mé myšlenky okolo aktuálního politického dění. Objevuje se totiž tolik věcí, které mě znepokojují. Jednou z nich je medializace dodávky ...

Až do usednutí k notebooku koronavirus nevnímám. Po nějaké době jsem byl pozván na návštěvu k prarodičům. Všechny jsem je moc rád viděl, hlavně mě potěšilo, že se už tolik nebojí. Že ustáli tu ...

Zprávy sleduji nárazově, jenom si sem tam něco přečtu. Uvolnění pokračují, ale já z toho nemám úplně dobrý pocit. Nouzový stav by měl být „jenom“ do 17. 5. Čísla pozitivně testovaných klesají, ale ...

Jediný, co musim říct, tak od té koronavirové krize jsem nebyl u rodičů. Prostě senioři, riziková skupina, oba dva kardiaci, hlídaj si, jsou na lékách kvůli regulaci kardiosystému jejich. S bráchou ...

Já jsem OSVČ, jsem jako, že na volný noze výtvarník, který prostě se živí scénografií a teď jako kostýmním výtvarnictvím. A od doby, co vlastně přišla ta koronakrize, tak se vlastně všechny ...

Pro mě to, co se děje, je vlastně nějakej mix a teď opravdu mluvim sám za sebe, nemluvim o tom, co se děje kolem, v mých osobních prožitcích hraje největší roli mix dvou věcí.

No neměli jsme dezinfekci doma, to je pravda. To jsem nějak nestihla koupit. (smích) To je takový to kovářova kobyla chodí bosa. My o tom furt mluvíme, informujeme, jak je třeba co mí doma, a samy to ...

Syn je nastydlý, už několik dní ... podruhé v životě ... a zas za to můžu já, protože mi nedošlo, že už je zima a že by se venku neměl válet na betonu ... pomalu jsme od něj rýmu chytili i já a ...

Co bych třeba ještě chtěl tady uvýst, co třeba je rozdíl oproti tý první vlně a tý druhý, tak ta první mi přišla taková víc, víc, jak bych to řek jako, že víc jsem se jí třeba obával, nebo to bylo to ...

Jako spoléhám, nebo spoléhám, prostě přál bych si, aby prostě ta vakcína byla vyvinuta a aby fungovala jo. Bych absolutně neměl žádnej problém si ji nechat aplikovat. Mám zkušenost teď opakovaně jsem ...

Já nevím jako, můj obor je práce se dřevem. Moje praktická maturita je, že musím udělat kus nábytku, konstrukční výkres a nějaký porftolium a spoustu jako dalších takovejchdle věcí a to já jako fakt ...

Zjišťuju sama na sobě, že jsem vzteklá a protivná. A nesnáším se za to. Protože já taková nikdy nejsem. Ale dneska dopoledne jsem na syna vystartovala dvakrát a kvůli úplným zbytečnostem, nad kterýma ...

Celý dopoledne jsem proplakala a nebyla se schopná "hnout". S covidem ze světa zmizela bezstarostnost a lehkost (a kolik je v takovym pocitu pokryteckosti - ani dřív nebyl pro mnoho lidí ...

Večer jsme leželi a mluvili o nových zítřejších omezeních. Vztekala jsem se, že zas budem nosit venku roušky, když mně zrovna zejtra přivezou běhací kočár. Manžel řikal, že to je to nejmenší. Že to ...

Čeho se nejvíc bojím je to, že to zatáhnu domů k rodině, kde jsou prostě všichni v rizikové skupině jako všema deseti a nevím, jak by to s nima dopadlo, tak toho se bojím nejvíc, že jim to tam jako ...

Nepřijde mi úplně dobrý se tu teď sypat nad počítačem a popisovat vlastní nervový zhroucení. Fakt je ale ten, že mě ta totální izolace, to ticho, prázdnej barák, syn v nemocnici, nedostatek informací ...

Čich se mi pozvolna navrací až po čtrnácti dnech, no sláva, už jsem se bála, že to snad bude napořád. Zato v celé zemi to začíná nabírat na obrátkách, vždycky jsem měla pocit, že všechny dramatické ...

Všichni médii citovaní odborníci říkali už před mnoha měsíci, že se s tím naučíme žít, čemuž jsem já nevěřil

Pamětnické reflexe
a události

Osmnáctý den v karanténě. Stejně jako včera, se i dnes točí mé myšlenky okolo aktuálního politického dění. Objevuje se totiž tolik věcí, které mě znepokojují. Jednou z nich je medializace dodávky ...

Až do usednutí k notebooku koronavirus nevnímám. Po nějaké době jsem byl pozván na návštěvu k prarodičům. Všechny jsem je moc rád viděl, hlavně mě potěšilo, že se už tolik nebojí. Že ustáli tu ...

Zprávy sleduji nárazově, jenom si sem tam něco přečtu. Uvolnění pokračují, ale já z toho nemám úplně dobrý pocit. Nouzový stav by měl být „jenom“ do 17. 5. Čísla pozitivně testovaných klesají, ale ...

Jediný, co musim říct, tak od té koronavirové krize jsem nebyl u rodičů. Prostě senioři, riziková skupina, oba dva kardiaci, hlídaj si, jsou na lékách kvůli regulaci kardiosystému jejich. S bráchou ...

Já jsem OSVČ, jsem jako, že na volný noze výtvarník, který prostě se živí scénografií a teď jako kostýmním výtvarnictvím. A od doby, co vlastně přišla ta koronakrize, tak se vlastně všechny ...

Pro mě to, co se děje, je vlastně nějakej mix a teď opravdu mluvim sám za sebe, nemluvim o tom, co se děje kolem, v mých osobních prožitcích hraje největší roli mix dvou věcí.

No neměli jsme dezinfekci doma, to je pravda. To jsem nějak nestihla koupit. (smích) To je takový to kovářova kobyla chodí bosa. My o tom furt mluvíme, informujeme, jak je třeba co mí doma, a samy to ...

Syn je nastydlý, už několik dní ... podruhé v životě ... a zas za to můžu já, protože mi nedošlo, že už je zima a že by se venku neměl válet na betonu ... pomalu jsme od něj rýmu chytili i já a ...

Co bych třeba ještě chtěl tady uvýst, co třeba je rozdíl oproti tý první vlně a tý druhý, tak ta první mi přišla taková víc, víc, jak bych to řek jako, že víc jsem se jí třeba obával, nebo to bylo to ...

Jako spoléhám, nebo spoléhám, prostě přál bych si, aby prostě ta vakcína byla vyvinuta a aby fungovala jo. Bych absolutně neměl žádnej problém si ji nechat aplikovat. Mám zkušenost teď opakovaně jsem ...

Já nevím jako, můj obor je práce se dřevem. Moje praktická maturita je, že musím udělat kus nábytku, konstrukční výkres a nějaký porftolium a spoustu jako dalších takovejchdle věcí a to já jako fakt ...

Zjišťuju sama na sobě, že jsem vzteklá a protivná. A nesnáším se za to. Protože já taková nikdy nejsem. Ale dneska dopoledne jsem na syna vystartovala dvakrát a kvůli úplným zbytečnostem, nad kterýma ...

Celý dopoledne jsem proplakala a nebyla se schopná "hnout". S covidem ze světa zmizela bezstarostnost a lehkost (a kolik je v takovym pocitu pokryteckosti - ani dřív nebyl pro mnoho lidí ...

Večer jsme leželi a mluvili o nových zítřejších omezeních. Vztekala jsem se, že zas budem nosit venku roušky, když mně zrovna zejtra přivezou běhací kočár. Manžel řikal, že to je to nejmenší. Že to ...

Čeho se nejvíc bojím je to, že to zatáhnu domů k rodině, kde jsou prostě všichni v rizikové skupině jako všema deseti a nevím, jak by to s nima dopadlo, tak toho se bojím nejvíc, že jim to tam jako ...

Nepřijde mi úplně dobrý se tu teď sypat nad počítačem a popisovat vlastní nervový zhroucení. Fakt je ale ten, že mě ta totální izolace, to ticho, prázdnej barák, syn v nemocnici, nedostatek informací ...

Čich se mi pozvolna navrací až po čtrnácti dnech, no sláva, už jsem se bála, že to snad bude napořád. Zato v celé zemi to začíná nabírat na obrátkách, vždycky jsem měla pocit, že všechny dramatické ...

Všichni médii citovaní odborníci říkali už před mnoha měsíci, že se s tím naučíme žít, čemuž jsem já nevěřil