„Venkov jako vždycky, když mi bylo špatně a potřebovala jsem se schovat před světem a zakřičet "domeček", odjeli jsme k ...“

  • 16. března 2020

Venkov jako vždycky, když mi bylo špatně a potřebovala jsem se schovat před světem a zakřičet „domeček“, odjeli jsme k tátovi. Hrajeme u krbu osadníky a říct tátovi, kterej chce vyměňovat cihly, čeká se, co vyhlásí vláda. Vždycky jsem si myslela, že náš táta je všemocnej, že všechno a všechny přemůže, že všechno vždycky zařídí a dneska jsem si všimla, že už vlastně děsně zestárnul.