COVID-19 v paměti české společnosti » Pamětnické reflexe a události

První den v karanténě. Vlastně to ani pořádně nevnímám, doma jsem už od středy, tedy o doby, kdy vláda zavřela základní i střední školy. Užívám si to volno. Musím sice připravovat online výuku pro ...

Mám splín. Zdá se to být nekonečný. Už chci ven. Partner mi dneska řekl, že neumřem na virus, ale na karanténu. Číst si zprávy je děsivý. Jeden na druhýho kydá špínu. Každý má potřebu něco říkat. ...

Je načase si připustit, že mám krizi. Zběsilé cvičení a učení mi vydrželo zhruba týden, teď jenom scrolluju a často se ani nepřevleču z pyžama. Nepatřím k lidem, kteří by nějak zvlášť oslavovali ...

Co se týká práce, tak mi vstříc nevyšli a chtěli, abych do kanceláře přišla, že žádné výjimky nepřichází v úvahu. Vzala jsem si tedy na dny, kdy jsem měla být v kanceláři dovolenou. V praxi to vypadá ...

Splín, už nebudu koukat na TV. Furt jen CV. Člověk je z toho jen v depresi. Už o tom svinstvu nechci nic vědět. CV nás dokonale uzavřelo v našich norách. Půlka světa už žije virtuální život. Jen ...

Probouzím se do krásného středečního rána, pro mě je o to krásnější, že mám dnes narozeniny. Jediné co mi trošičku kazí radost je skutečnost, že už mi je zase o rok víc. Že jako tradičně s přítelem ...

Dnešní den jsme s přítelkyní oslavili výročí. Tři roky spolu. V rámci současných možností jsme to pojali netradičně. Bez dárků a bez restaurace. Bez jakékoliv nevšednosti v podobě výletu. I tak jsme ...

Tak si říkám, jak ty dny v karanténě rychle utíkají. Pracovní dny trvají hrozně dlouho, člověk se během dne podívá na tolik míst, zažije tolik interakcí, tolik situací, o kterých může povídat. ...

Přijela jsem ze „svobodného“ maloměsta do „autoritativní“ Prahy po přerušení pobytu a nestačila jsem se divit. F. v křeči a v obavách ze zákeřného viru nastolil vojenskou diktaturu. Na nic nesahat! ...

Jako vlastně 80 procent času těch pět měsíců strávil jako doma v obýváku. Já děkuju pánu Bohu, že jsem si předplatil Netflix, protože jinak fakt nevím, jak bych trávil těch posledních pět měsíců. ...

Skoro 100 % jsme trávili čas v našich domovech. Ti, kteří mají rodinné domy, byli na tom o něco lépe, než my zavření v „králíkárnách“. Pár metrů pro život, nemožnost vycházet, resp. jen ...

Pamětnické reflexe
a události

První den v karanténě. Vlastně to ani pořádně nevnímám, doma jsem už od středy, tedy o doby, kdy vláda zavřela základní i střední školy. Užívám si to volno. Musím sice připravovat online výuku pro ...

Mám splín. Zdá se to být nekonečný. Už chci ven. Partner mi dneska řekl, že neumřem na virus, ale na karanténu. Číst si zprávy je děsivý. Jeden na druhýho kydá špínu. Každý má potřebu něco říkat. ...

Je načase si připustit, že mám krizi. Zběsilé cvičení a učení mi vydrželo zhruba týden, teď jenom scrolluju a často se ani nepřevleču z pyžama. Nepatřím k lidem, kteří by nějak zvlášť oslavovali ...

Co se týká práce, tak mi vstříc nevyšli a chtěli, abych do kanceláře přišla, že žádné výjimky nepřichází v úvahu. Vzala jsem si tedy na dny, kdy jsem měla být v kanceláři dovolenou. V praxi to vypadá ...

Splín, už nebudu koukat na TV. Furt jen CV. Člověk je z toho jen v depresi. Už o tom svinstvu nechci nic vědět. CV nás dokonale uzavřelo v našich norách. Půlka světa už žije virtuální život. Jen ...

Probouzím se do krásného středečního rána, pro mě je o to krásnější, že mám dnes narozeniny. Jediné co mi trošičku kazí radost je skutečnost, že už mi je zase o rok víc. Že jako tradičně s přítelem ...

Dnešní den jsme s přítelkyní oslavili výročí. Tři roky spolu. V rámci současných možností jsme to pojali netradičně. Bez dárků a bez restaurace. Bez jakékoliv nevšednosti v podobě výletu. I tak jsme ...

Tak si říkám, jak ty dny v karanténě rychle utíkají. Pracovní dny trvají hrozně dlouho, člověk se během dne podívá na tolik míst, zažije tolik interakcí, tolik situací, o kterých může povídat. ...

Přijela jsem ze „svobodného“ maloměsta do „autoritativní“ Prahy po přerušení pobytu a nestačila jsem se divit. F. v křeči a v obavách ze zákeřného viru nastolil vojenskou diktaturu. Na nic nesahat! ...

Jako vlastně 80 procent času těch pět měsíců strávil jako doma v obýváku. Já děkuju pánu Bohu, že jsem si předplatil Netflix, protože jinak fakt nevím, jak bych trávil těch posledních pět měsíců. ...

Skoro 100 % jsme trávili čas v našich domovech. Ti, kteří mají rodinné domy, byli na tom o něco lépe, než my zavření v „králíkárnách“. Pár metrů pro život, nemožnost vycházet, resp. jen ...