- 27. března 2020
Je načase si připustit, že mám krizi. Zběsilé cvičení a učení mi vydrželo zhruba týden, teď jenom scrolluju a často se ani nepřevleču z pyžama. Nepatřím k lidem, kteří by nějak zvlášť oslavovali workoholismus, teď ale zjišťuju, že si bez práce přijdu zbytečná, že v každodenním životě asi potřebuju určitou strukturu, v opačném případě se totiž měním ve člověka, který má často potíže i vstát z postele. A pak jsou tady úzkosti, díky kterým se budím několikrát za noc s bušícím srdcem. Nemám strach o sebe, ale o své blízké, děsí mě, že některé lidské životy jsou zdánlivě méně cenné než jiné.