COVID-19 v paměti české společnosti » Tak si říkám, jak ty dny v karanténě rychle utíkají. Pracovní dny trvají hrozně dlouho, člověk se během dne podívá na tolik míst, zažije tolik interakcí, tolik situací, o kterých může povídat. Karanténa představuje klid, nesrovnatelný klid. V porovná ní s každodenní prací na základní škole.

25. dubna 2020

Tak si říkám, jak ty dny v karanténě rychle utíkají. Pracovní dny trvají hrozně dlouho, člověk se během dne podívá na tolik míst, zažije tolik interakcí, tolik situací, o kterých může povídat. Karanténa představuje klid, nesrovnatelný klid. V porovná ní s každodenní prací na základní škole.

Mezi zdmi bytu zavládá ticho, do kterého vstupují pouze dialogy mezi mnou a mou přítelkyní. Všechno jde tak v pohodě. Žádné ranní budíky, cesty metrem, vymluvené hlasivky. Stále platí, že z osobního hlediska jsem za tuto vynucenou pauzu rád. A to i přes to, že mě mé povolání neuvěřitelně baví a naplňuje. Oddych od povinností mi v tomto případě dodává nové síly. Cítím to. Už jsem si téměř odpočinul a začínám opět, poprvé od začátku nouzového stavu, pociťovat novou energii.

Zažívám v tomto smyslu dilema. Situace, která mě neuvěřitelně rozčiluje v politické rovině, mi poskytla vítaný odpočinek v životě osobním. Dodala mi to, že dnes pociťuji novou energii do další práce.

Tak si říkám, jak ty dny v karanténě rychle utíkají. Pracovní dny trvají hrozně dlouho, člověk se během dne podívá na ...