- 1. března 2022
Někdo šil na počátku pandemie na jaře 2020 roušky, jiný pomáhal nemocným, další v distribuci potravin starším spoluobčanům. „Heslem dne“ se stalo být užitečný svému okolí. Jak ale být užiteční a zároveň využít své profesní znalosti? Bez dlouhého váhání jsme se jako orální historici rozhodli. Využijeme své kvalifikace odborníků na kvalitativně pojaté výzkumy a budeme se věnovat lidské subjektivitě v době „koronakrize“.
Hlavními partnery se nám stali studující a posléze absolventi a absolventky navazujícího magisterského programu Orální historie – soudobé dějiny na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde řada našich kolegů a kolegyň z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR současně působí v roli vyučujících. Postupovali jsme přitom – zpočátku spíše intuitivně – ve třech fázích sběru dat podle aktuální možnosti sociálního kontaktu: od deníkových záznamů, přes fotografie až po polostrukturované rozhovory.
Vzpomínky na první rok pandemie jsem pro vás nyní nově zpracovali a jejich výběr dnes – dva roky od pacienta 0 v Česku – naleznete v sekci ,,Pamětnické reflexe„.