- 24. srpna 2020
Já jsem se cejtila, fakt jakoby na frontě, v tu dobu. Musim to tak říct no, protože fakt se nevědělo, 14 dní inkubační doba, vůbec se nevědělo, co bude, kde to uhodí, co přijde a já jsem v tý válce, v uvozovkách, musela opustit tu rodinu. No prožívala jsem to v tom domově důchodců. Na jednu stranu, já mám dlouhej a krátkej týden, takže kdybych týden v kuse pracovala a týden v jednom kuse odpočívala. Udržovala jsem se tak, že třeba jsem na večeři, jedna moje kamarádka si objednala šaty a byly jí malý, tak jsem si je od ní koupila, takže jsem tam měla jako šaty. A já jsem na tom poschodí byla úplně sama, všude tma, jen taková nedozařízená společenská místnost s televizí a já jsem si ohřála tu večeři a oblíkla jsem si ty společenský šaty. No, je pravda, psala jsem si na facebooku, mám opravdu, jak tomu říkám, záchrannou síť kamarádek. Takže já jsem nebyla sama, že bych byla úplně sama, ale člověk si vyzkoušel i tu samotu.
Třeba v tý karanténě bylo hrozně zvláštní, jeden okamžik, kdy jsme se se dvěma kamarádkama sešly s rouškou v parku a připadaly jsme si, protože jsme byly tři, já to cejtila jako stanný právo, ono to v podstatě stanný právo bylo, a cejtily jsme se, že děláme něco, co nesmíme, že se nesmíme sejít. Protože tou dobou rozháněly i ty lidi. Ty koníčky, to bylo zvláštní, ráda chodím na koncerty, na živou hudbu, sama i hudbu provozuju. Ukončení sboru, to že jsme se vlastně nemohly stýkat jako ve sborový činnosti a trvá to do dneška. Jednou jsme se potkali U Obrázku venku a zazpívali si, taky jsme se báli.
A hlavně jsem nemohla bejt s tou rodinou, nemohla jsem otevírat, dávat si s nima prcka [frťana], nemohla jsem jim dávat ty křepelčí vajíčka, no. To byla nejhorší krize, protože Velikonoce jako svátek jara, toho co přichází, to krásno, když nemůže člověk oslavit a ještě v týhle situaci, tak si člověk řekne, že nikdy nevíme, co nás čeká. Vždycky můžeme bejt nějakym způsobem nějak omezený, ať zdravotně nebo jakkoliv jinak, takže to může bejt taková příprava na tu sebekázeň, ale jsem moc ráda, že se ještě můžu vrátit do plnýho života.