„Vzhledem ke způsobu, jakým byla zejména v počátku pandemie vyhlašována vládní opatření, setkával jsem se často s ...“

  • 31. prosince 2021

Vzhledem ke způsobu, jakým byla zejména v počátku pandemie vyhlašována vládní opatření, setkával jsem se často s naprostou bezradností ředitelů škol, pořadatelů akcí i lokálních politiků. Často se stávalo, že jakmile skončila tisková konference (nezřídka však ještě v jejím průběhu), začali mi volat zástupci různých organizací, jak mají aktuálně postupovat, Stával jsem se vykladačem úmyslů vlády, aniž bych měl jakékoliv konkrétnější pokyny či informace. Vždy bylo nutné hledat optimální míru omezení tak, aby bylo vůbec možné zachovat chod obce, ale nedocházelo ke zbytečnému ohrožení obyvatel.
Největším problémem bylo, že vládní opatření byla často velmi obecná a nekonkrétní, takže bylo nutné je na nejnižším stupni „dovykládávat“. Než se však podařilo najít optimální řešení pro každou konkrétní situaci, už došlo ke změně opatření a začínali jsme vlastně znovu. Navíc řada vyhlášených opatření nebyla respektována ani samotnou vládou. Typickým příkladem je tzv. PES (Protiepidemický systém ČR), který byl sice vyhlášen, ale jednotlivé resorty začali krátce poté vydávat tzv. štěňata (dílčí opatření pro své oblasti činnosti), která často popírala smysl jednotlivých hlavních opatření, nehledě na to, že sama vláda se při vyhlašování opatřeních následných ukazateli PSA neřídila.
Zvlášť problematická byla například distribuce ochranných pomůcek dýchacích cest, které v podstatě nebyly k dispozici, přestože vláda v mediích neustále ohlašovala, že jich je k dispozici dostatek. Obyvatelé se jich často dožadovali na radnici, která ale samozřejmě žádné zásoby neměla. Přesto, že zejména na počátku řada dobrovolníků šila látkové roušky doma a přinášela je k další distribuci, byl jich neustále nedostatek. Toto řešení bylo možná vhodné pro menší obce, ale v obcích s desítkami tisíc obyvatel bylo naprosto neúčinné a my se museli neustále rozhodovat, jak vybrat toho, komu budou nedostatkové ochranné prostředky poskytnuty (přičemž největší pozornost byla věnována distribuci mezi zejména osamělé seniory). Nákup ochranných prostředků byl ve větším množství v podstatě vyloučen, a to nejen s ohledem na jejich cenu, která raketově rostla každým dnem, ale i jejich nedostupnosti. V podstatě stejná situace byla v případě desinfekcí, které se nakonec míchaly z glycerinu a lihu v podstatě amatérsky a téměř po domácku. Situace se zlepšovala jen velmi pomalu a naše město, resp. městská část byla během první i druhé vlny odkázána v podstatě sama na sebe a vlastní zdroje.
Poměrně negativně hodnotím rozhodnutí vlády, které ukládalo úřadům přijmout organizační opatření spočívající v rozdělení zaměstnanců zařazených do úřadů na dvě směny. To bylo možná možné na ministerstvech, ale rozhodně velmi nepraktické v úřadech tzv. první linie, kam si obyvatelé chodí vyřizovat své běžné záležitosti. Nebyli domyšleny pracovně právní aspekty a řešení se vymýšlelo „na koleně“. Tolik oslavovaný home office byl samozřejmě v řadě případů naprosto nesmyslný, protože matrika, přestupky, řízení veřejných staveb, zimní údržba komunikací nebo údržba zeleně se z domu opravdu provádět nedá a řada činností odkladu nesnese.
Situace se začala zlepšovat až v průběhu roku 2021, ale ani tehdy nebyla ideální a některé problémy přetrvávaly a zůstávaly v podstatě neřešeny, což bylo možné chápat na jaře 2020, ale těžko pochopitelné to bylo na jaře 2021, přičemž značná míra chaosu přetrvávala ještě na podzim téhož roku.