- 9. května 2020
Vždy, když otevřu tento podivný deník, vyskočí na mě první věta ze dne, kdy jsem zápisky začala psát: Jsem hysterická. Jo, to jsem, ještě pořád, evidentně. Nebyla jsem schopná celý týden napsat, co se mi přihodilo. Vlastně jsem se možná i trošku bála, aby ten zápisek nebyl víc mimo mísu, než bude už tak. Celou dobu, tedy od začátku března se držím v karanténě, ještě v době, kdy vesele Češi jezdili do Itálie, protože se přeci nebudou bát, já jsem přestala chodit na přednášky, jezdit do centra, nakupovat v obchodě a stýkat se s lidmi mimo práci (teda trochu to bylo i tím, že jsem na konci února přijela z hor s virózou a původně jsem nikoho nechtěla nakazit já – virózou, pak se to přehouplo v to, že jsem se začala bát, abych se nenakazila já – koronou).
Od 11. března jsem na home officu, nakupuju přes Rohlík nebo Košík, blbla jsem s pořizováním roušek s nanovláknem, filtry do roušek s nanovláknem, jednorázových rukavic, dezinfekce na potraviny, dezinfekce na ruce, ochranných brýlí, a to vše používám a dala jsem i rodičům, aby používali pro případ, že přijdeme s kýmkoli do styku nebo pokud máma nakupuje a já přebírám zásilky od kurýrů.
Potraviny vždy dezinfikuju, tátovi přendám do jiných, „odstátých“ tašek a věci, které není potřeba mít v ledničce, ještě k tomu nechávám odstát. K tomu dezinfikuji předsíň, po tom, co sklidím zásilky nebo nákup…no zkrátka, opravdu jsem celou dobu s nikým kromě kurýrů a prodavačů v trafice nebo lékárně přes plexisklo, v rukavicích, roušce s filtrem z nanovlákna (předtím sáčku z vysavače) a ochrannými brýlemi nepřišla do styku. A minulý čtvrtek nám řekli, že začneme chodit do kanceláře a budeme se v týmu střídat pod týdnech: jeden týden budu v kanceláři po + pá, další týden út+st+čt a ostatní dny na home officu, zřejmě do konce června.