- 7. listopadu 2020
Všichni jsme to zažili, už jsi to naznačil: jednou ano roušky tam, jednou pak zase ne. Pak vlastně se furt mluvilo o tom, furt se tlačilo na Vojtěcha, nakonec odešel, přišel jinej, přišel Prymula, ten se chytil do pasti, začal vykřikovat prostě… U Prymuly mě zarazila jedna věc. On ve chvíli kdy nastoupil do funkce, tak začal říkat, že tady je obrovská nálož ve společnosti, která je neidentifikovatelná a o který nevíme. A opakoval to dva tři dny furt dokola, dokola, dokola. Teď když skončil, tak přišla otázka, proč jste s těma opatřeníma, který jste dali teď, nedali dřív, když furt mluvíte o tom… – Víte, ono to nešlo.
Jak to nešlo? No, to jsou věci, který jsou jako těžko průchodný v době a čase, ve kterým o tom mluvíte. Takže to vždycky muselo nastoupit do nějakýho průseru úplnýho, aby se to zavedlo. A tohle mě na tom nejvíc štvalo, ta chaotičnost toho, že když někdo je takovejhle odborník a jsou tam ti odborníci v těch radách, něco říkaj, tak pak ti politici je neposlouchaj a nedaj to. A ta chaotičnost podle mě v tom převládala.
Prymula taky nastoupil do funkce a řekl dáme vám do tejdne predikci toho, jaký budou postupný kontroly v následujících dnech, uděláme to na měsíc, na dva dny, na týden, na měsíc. Nebylo nic! Nebylo nic. Nikdy jsme se to nedozvěděli, protože jak to sám víš, vlastně v úterý nebo ve středu něco vyhlásili, v pátek to bylo jinak, v pondělí už nastavili další opatření, v pátek ve středu další a ve svý podstatně nedokázali vyhodnotit ani těch prvních deset dní s těma rouškama od toho září třeba. Pak že jo…
Vysoký školy nebo střední, teď si to nepamatuju, distanční nebo tu střídavou výuku nebo uzavření – prostě chaotičnost. Myslim, že to bylo daleko chaotičtější než v tom jaře, jo. Tam přišel jasnej zákaz, hop, zavřeme to. A bylo. Myslim si, že možná s odstupem času to jaro bylo líp vyřešený než teď, jo? Ale todle mě na tom fakt jako strašně vadí. A myslim si, že to nasralo strašně moc lidí, že se ty věci furt měnily, aniž by se vyhodnotily. No. Takže chaotičnost.