- 9. května 2020
V pondělí jdu první den do práce, naštěstí jenom na jeden den. Budu se snažit co nejvíc stranit. Je naplánovaná nějaká schůzka, ale když jsem si našla plánek zasedačky a spočítala počet pozvaných, stejně se budu muset připojit na dálku. To bude další výzva, protože všude budou plakáty a upozornění, jak se máme správně chovat (počet osob na metr čtvereční atd.), nikdo to nebude dodržovat a budou se na mě dívat, že přeháním. Tak k čemu to všechno teda je?! Zlobí mě to, snažím se ovládat, ale cloumá mnou vztek z bezmoci a nepochopení. Proč to všechno, když chodí lidé bez roušek nebo je žmoulají v ruce po obou stranách a pro forma si je nasadí, proč jdu do open spacu a mám se scházet v místnost o deseti metrech čtverečních s osmi lidmi? Jak bude probíhat uvolňování.
Co se mně týká, tak příští týden budu co nejvíc s našima, zkusím jim zařídit, co půjde a pak už začnu chodit mezi lidi. Na kurz, do školy, do práce. Ale nakupovat dál budu online a dezinfikovat také budu všechno dál, dál budu nosit roušku s filtrem z nanovlákna, dnes jsem objednala všem další jednorázové rukavice (když si vzpomenu, jak jsem se snažila chovat před pandemií ekologicky, nepoužívat nic jednorázového, sledovala zero waste styl života…chce se mi břečet, všechno šlo stranou a produkuju odpad hlava nehlava – jednorázové rukavice, filtry, obalový materiál zásilek z online obchodů, tašky Košíku a Rohlíku – sice samozřejmě poctivě třídím, ale stejně…). A uvidíme. Trochu se obávám, trochu doufám. Trochu si připadám, že jsem přeháněla a na druhou stranu si říkám, že mám alespoň čisté svědomí a snažila jsem se opravdu čerpat informace z různých zdrojů a na základě toho se rozhodovat – rozhovory na DVTV, Reflexu, ČT24, deníky, zpravodajství, tiskovky, ministerstvo zdravotnictví…A podle toho, co jsem za informace načerpala, jsem se rozhodla nic nepodceňovat.
18 
77 
3
