„Taková překvapivá, protože vlastně my jsme tomu nikdo nevěřili, že se může stát, že ten koronavirus takhle obrovsky ...“

  • 6. května 2020

Obrovská jízda je to. Taková překvapivá, protože vlastně my jsme tomu nikdo nevěřili, že se může stát, že ten koronavirus takhle obrovsky převrátí životy lidí během dvou měsíců naruby. Dneska děláme rozhovor pátýho května a před dvěma měsíci, pátýho března, ještě to bylo asi pět dní před tím, než začaly ty prudký zákazy, tak jsme si mysleli, že to je taková horší chřipka, která chce trochu karantény a trochu omezení cestování a že se to nějak pak samo vyřeší. Až toho desátýho března, to první úterý, kdy vláda zakázala vlastně poté, co neuměla říct, odkud vlastně se nakazil ten taxikář, tak myslim, že až od toho desátýho března všichni pochopili, že to bude obrovskej průšvih, celospolečenskej, že ta pandemie ovlivní nějak život skoro každýho v týhle zemi nějak, ať už víc, míň, přímo, nepřímo. No a vlastně tehdy já si říkal, když poprvé v to úterý zakázali školy, divadla, kina, to je možná dobrý říct, že ze dne na den nemohli lidi do škol, divadel, přestala se hrát fotbalová a hokejová liga, najednou, okamžitě, a vlastně se lidi nemohli shromažďovat nad 100 lidí. Tak vlastně až tehdy myslim lidi pochopili, že to bude průšvih, ale nikdo ani tehdy si nemyslel, že to skončí během pěti dní úplnou karanténou, že lidi nebudou moct vycházet z domu. To bylo úplně nepředstavitelný. Žádná generace, třeba pět generací zpátky, tohle nepamatuje podle mě.