- 8. března 2022
Šlo o zcela novou a nečekanou situaci, poslední pandemie, o které jsem měla povědomí, byla před 100 lety španělská chřipka, na kterou zemřel můj dědeček.
Přes vážnost situace nikdo v mém okolí nepodléhal přehnaným obavám, přijala jsem ji jako novou zkušenost s údivem a zvědavostí. Líbila se mi rychlá adaptace větší části populace, disciplinovanost, lidová tvořivost a vtipný nadhled. Zároveň jsem vnímala, že v části společnosti došlo k nepochopení významu svobody a demokracie, protože je pojímá jako možnost dělat si co chci, bez ohledu na jakákoliv, byť i rozumná pravidla. Projevilo se to odporem k rouškám, očkování a dokonce došlo k vyhrocení ve vzájemnou animozitu. Pro mě a moji rodinu bylo očkování samozřejmostí a šancí vyhnout se onemocnění, ostatně pamatuji, jak nás v obecné škole postavili do řady, očkovali proti neštovicím a naši rodiče to přijímali jako výraz velkého zdravotnického pokroku! Exploze informací oficiálních i prostřednictvím sociálních sítí se ukázala jako dvojsečná, ztížila laikům orientaci v dané situaci a naopak přenesla netoleranci i do vztahové roviny.
12497 
4685 
43
