„Nejvíc teď přemýšlím o tom, jak jsme to mohli dát. Mám pocit, že to jede jakýmsi samospádem ta práce. I ten volný čas. ...“

  • 3. února 2021

Nejvíc teď přemýšlím o tom, jak jsme to mohli dát. Mám pocit, že to jede jakýmsi samospádem ta práce. I ten volný čas. Najednou je všechno jinak. Svět je převrácenej naruby. Nefunguje nic, co předtím fungovalo. Kromě obchodů a nějakejch věcí a samozřejmě rodiny. To typické, jak má vypadat den pracovní, jak má vypadat volný den během normální doby, to se úplně změnilo.

Všechno je naruby. Pracujeme v jiných rytmech. Rodina ze začátku si taky musela zvyknout, jak spolu vyjít. Jsme dneska dost spolu. Děti oba dva velmi zdatní vrcholoví sportovci. Dcera hraje volejbal, syn hraje fotbal, takže po škole okamžitě chodili na tréninky a najednou to všechno skončilo. Najednou prostě spousta volného času. Člověk se na to musel přeorientovat, zorganizovat, začít si dělat sám věci, které v té rodině fungovaly jinak, tak se to muselo všechno vymyslet.

De facto musim říct po měsíci a půl, že to relativně funguje a není to problém. To samý je v práci. Samozřejmě ten režim nějakých tří týdnů a týdne volna, který máme, včetně pracovních víkendů, se úplně změnil. Pracujeme 14 dní v kanceláři, 14 dní v terénu, tzn. měsíc skoro v kuse pracujeme, a pak 14 dní volno. I na to si člověk musí zvyknout. Ta práce se točí většinou a hlavně kolem koronaviru. Na ty vlastní témata není tolik místa, i když se snažim se tomu věnovat, ale alfa a omega těchto dnů je samozřejmě koronavirus.