- 17. prosince 2020
Myslím, že na začátku nikdo nevěděl, co covid je. To bylo úplně normální, že se dostávali do vysílání lidi, kteří byli v uvozovkách popírači holocaustu. Možná tehdy to bylo ospravedlnitelné, protože jsme o tom nic nevěděli. My jsme nevěděli, jestli to tady bude několik týdnů nebo několik let, jestli to bude zabíjet 2 % lidí, půl procenta nebo 50 %. My jsme nevěděli, jestli to je ebola další, nebo jestli to je nějaká chřipečka jenom. Takže to asi smysl dávalo.
Jedna věc, nevím, jestli jsem to zdůraznil dostatečně minule, když jsme se o tom bavili, jedna věc, kterou jsme se opět shodli s těmi ostatními televizemi, bylo to, že jsme selhali zcela zásadně v jedné věci, že jsme měli pocit tak, jako se snažíme jindy tak vystupovat, že existuje nějaká jedna pravda a potom všechno ostatní je lež. My jsme selhali v tom, že jsme si mysleli, že existuje jeden vědecký názor na konkrétní tuhletu věc.
No a on není. A rozhodně nebyl tehdy na začátku. Prostě byly různé postupy, různé vědecké pohledy a ty byly velmi široké a vlastně všechny byly obhajitelné. Pak se to možná začalo trošku zužovat s tím, jak rostla znalost toho problému. A myslím si, že i u nás v televizi se trošku začal zužovat prostor těch lidí, kteří dostávali možnost vystupovat, nebo množina těch lidí, kteří dostávali prostor vystupovat v televizi, protože se najednou ukázalo, že srovnávat to s chřipečkou je nesmysl.