My jsme to viděli na vlastní kůži v tom, že se to měnilo kolikrát co hodinu. To, co řekl premiér v jednu, už ve dvě ...

  • 22. listopadu 2020

My jsme to viděli na vlastní kůži v tom, že se to měnilo kolikrát co hodinu. To, co řekl premiér v jednu, už ve dvě neplatilo., protože se to měnilo furt. A navíc i jako ty politici měli rozdílné názory, to se vidí i teď: jeden řekne roušky, druhý ne roušky, třetí jako řekne, že mu někdo napsal z Moravy, a takhle se to měnilo ze začátku několikrát za den, pak se to mírnilo co den. Chápu, já nejsem moc hejtař, dokážu respektovat, že tu člověk situaci nezná, ani ti politici, tak chápu, že některé věci zkoušeli. Nikomu se nezavděčíte. Tak si myslím, že to ze začátku bylo s úlohou toho státu. Ať by udělali cokoli, tak vždycky pro někoho to bylo málo, pro někoho moc. Vybalancovat to nebylo snadné. Ze začátku to chápu, respektuju, co udělali, ale potom v tom začal být totální zmatek. I tematicky. A hlavně začalo vyplouvat na povrch, což mi přišlo šílené, když mluvíme o tom, že nejsou pomůcky, a pak najednou prostě ty objednávky z Číny a to už začal člověk pochybovat, najednou v tom viděl machinace a říkal si, jak to teda je. Není to nějaká manipulace?

A hlavně i jako pro novináře je to těžké v tom, že kolikrát jsme seděli a říkali si, co za tím je, nejsme tady už fakt jen jako nějaký loutky pro něco jiného? I tohle jsme řešili. Myslím, že teď je ta doba, kdy jsme to tak nějak… kdy jsme nalomení v tom, nejen novináři, ale i veřejnost, v tom, co teda, jestli všechna ta opatření byla v pořádku. Samozřejmě do toho dezinformace a další tlaky, takže člověk už je z toho zmatený, ale myslim, že ze začátku ta opatření nebyla asi špatná. Řeklo se, že se zavírají obchody, možná je dobře, že se to řeklo v noci. Všichni jsme byli sice překvapení, že doprčic, říká se to v noci, ale nedovedu si představit, kdyby se to řeklo, že je to od jedenácti dopoledne – tak se tam ty lidi pozabíjejí. Některé ty momenty asi jako nešly možná udělat jinak. Ze začátku ten stát fungoval, jak mohl. Bylo zajímavé, že byla jedna tisková konference za druhou. A pak mě teda nejvíc šokovalo, že jsme slyšeli, jak jsou ty roušky, a ve finále se ukázalo, že nemáme nic. To byl pro mě moment, kdy si říkám moment (úsměv), tak tady jsme pochybili v totálně největším základu, takže to asi jako není dobře zmanagované. To byl a je pro mě doteď takový moment, kdy jsem začala pochybovat o tom, co se vlastně děje.