„Moc se mi líbily vtipy na facebooku, když se to pak uvolňovalo, ale ze začátku jsem byla ráda. Opravdu jsem byla na ...“

  • 24. srpna 2020

Moc se mi líbily vtipy na facebooku, když se to pak uvolňovalo, ale ze začátku jsem byla ráda. Opravdu jsem byla na jednu stranu vděčná, ale hlavně lidem. Protože v okamžiku, kdy ta vláda ztroskotala, protože sice jako vydala nařízení, dobrý, ale vůbec nedala podmínky k tomu je dodržovat jakymkoliv způsobem. Tak mě absolutně dojaly, a zase, to je zas ta chvíle těch frontovej bojovnic, ty naše český ženy sedly k tomu šicímu stroji a ve dne v noci šily roušky. Tohle, já neřešim nijak zvlášť ženskou otázku, ale tohle jsem vnímala jako tu zodpovědnost, že to všichni bereme vážně, to se mi strašně líbilo a jsme jediný na světě, kde ty ženský sedly a ty roušky začaly šít, to se nikde jinde nedělo. Takže já jsem byla obrovsky vděčná a pokorná vůči českýmu národu jako takovýmu, vůči vládě ne, ale vůči těm lidem, který začaly makat, to je velikej vděk a veliká úcta. Však nebejt lidí jako tvý maminky a tak v okolí, tak já bych vlastně neměla roušky, takže i to je ta záchranná síť kamarádek, že jakmile jsem někde poprosila o roušky, tak ty holky sedly a okamžitě mi je přivezly.

No, takže potom jak se zjišťovalo, že to nebude až tak žhavý, naštěstí teda, tak už jsem měla pocit, že tý naší vládě vyhovuje, že může vydat nějaký nařízení. Ono potom tam proběhlo, že v době týhle krize, v době nouzovýho stavu, vláda může všechno. Může přijít, může ti zabrat pozemek, může ti zabrat barák. Může ta vláda v nouzovém stavu všecko. Což na jednu stranu chápu, na druhou stranu už se zase bojim toho zneužívání a bojim se návratu tý totality k lidem, hlavně snaha kontrolovat toho člověka a řídit a to vidim teď jako nebezpečí.