COVID-19 v paměti české společnosti » Mezitím vlastně jsem nastoupil v nemocnici, znovu jsem si říkal – hele, tak o koronaviru víš ale úplný hovno. Tady se prostě publikujou nějaký jako texty a záběry dramatický a tak, že to dramatický nepochybně jako je v tom New Yorku a v Itálii a tak. A je to fakt takhle dramatický v Český republice, tak co, budu si o tom jako dál něco číst a budu sedět dom na home office, kam jsem se dostal jako chirurg po 20 letech práce?

25. února 2022

Mezitím vlastně jsem nastoupil v nemocnici, znovu jsem si říkal – hele, tak o koronaviru víš ale úplný hovno. Tady se prostě publikujou nějaký jako texty a záběry dramatický a tak, že to dramatický nepochybně jako je v tom New Yorku a v Itálii a tak. A je to fakt takhle dramatický v Český republice, tak co, budu si o tom jako dál něco číst a budu sedět dom na home office, kam jsem se dostal jako chirurg po 20 letech práce? Najednou jsme skončili jako chirurgové na home office. Mohl jsem se tam nudit asi další tři tejdny, v uvozovkách nudit, protože práce jsem měl dost, ale pak přišla vlastně… moment, kdy se u nás v nemocnici otevřela speciální jednotka koronavirová, služba pro seniory z domova důchodců, který byli relativně stabilní, ale potřebovali, aby se o ně ten systém postaral.

A u nás vzniklo právě tohle specializovaný oddělení, na který vlastně bylo potřeba delegovat nějaký lékaře, tak se to tam nějakým způsobem nastavilo a já jsem se vlastně přihlásil dobrovolně a nešel jsem rovnou do tý první vlny, ale do vlastně druhý vlny, po třech týdnech se ty týmy měnily. Teď už je to oddělení vlastně zavřený, už tam není žádnej pacient, bylo to jenom krátkodobý. Ale chtěl jsem si vlastně znovu jako… znovu to, co se mi x-krát v životě vyplatilo – bude lepší, když si na ten koronavirus sáhnu v uvozovkách nebo ho uvidím, budu s ním pracovat, než abych si o tom jakoby něco četl. Mám-li třeba o tom podat nějakou zprávu nebo něco, no tak to prostě musím vidět.

Tak jsem se tam přihlásil dobrovolně, což bylo poměrně komplikovaný to doma vysvětlit, občas se nám doma jako zvedla nějaká vlna hysterie, nepodložená nějakejma, ale vůbec jako nikomu nezazlívám, nikdo vlastně ještě pořád neví, co se pořádně jako děje a co se bude dít jako v budoucnu. Predikovat je to strašně složitý, nicméně viděl jsem tam, že ty senioři jsou stabilní a jak přišli, tak zase odešli. Ty, kteří nám tam bohužel zemřeli, tak ty zemřeli proto, protože měli spoustu jinejch komorbidit mnohem závažnějších než koronavirus a příčina úmrtí rozhodně nebyl koronavirus.

Mezitím vlastně jsem nastoupil v nemocnici, znovu jsem si říkal - hele, tak o koronaviru víš ale úplný hovno. Tady se ...