Já to všechno vnímám hrozně pozitivně. No, zastavil se nám, nebo mně, přítelovi ne, protože přítel pracuje nadále s ...

  • 15. října 2020

Já to všechno vnímám hrozně pozitivně. No, zastavil se nám, nebo mně, přítelovi ne, protože přítel pracuje nadále s počítačem z obýváku, jako že nechodí do svý kanceláře, ale pracuje prostě z domova a jsme doma a já jsem doma, takže jsem začal přesně jako ty první týdny. My jsme se totiž vrátili jakoby do tý největší krize z Novýho Zélandu, kde jsme byli měsíc, kde jsme cestovali, takže jsme se jako vrátili a prakticky jako byly dva dny spuštěný ty uzavřený hranice a karanténa a všichni museli zůstat doma a nosit roušky a ničeho se nechytat, na nic nešahat, hlavně si nepodávat ruce a držet sociální odstup. Takže my jsme se vrátili a rovnou jsme museli jít vlastně do karantény na 14 dní, že jsme nesměli ani vycházet z bytu. Takže jsme zůstali těch 14 dní doma a objednávali jsme si jídlo po internetu. A já jsem se vlastně zaměřil na to, co máme v bytě nebo co jsem si říkal právě už léta, že jako musím předělat nebo dodělat nebo opravit, upravit. A tak jsem si jako v hlavě udělal takovej seznam a začal jsem s tím, že jsem právě jako čalounil, předělal jsem si jídelní židle, opravil jsem okna, kliky, vymaloval… dovymaloval jsem byt, takže jsem se zabavil tím řemeslem v těch volných hodinách. A jako tím, že jsme byli doma, tak jsme vlastně strávili… jako trávili hrozně moc času doma a mám pocit, že nám to strašně pomohlo oběma, jako vztahově, že jsme prostě spolu a tím jsme se dostali k sobě blíž. A ještě, jak byl předtím ten Zéland, tak jsme vlastně fakt opravdu teď jako téměř dva a půl měsíce…