- 3. června 2020
Já nejsem úplně prepper, kterej by si doma připravoval bunkr na atomovej výbuch. Na druhou jsem v lednu si doma udělal zásoby potravin na dva týdny, což si myslim, že měl bejt asi základ, aby měl člověk doma potraviny na dva týdny dopředu trvanlivé. Nakoupil jsem to do krabice, moje žena se mi smála, zamknul jsem to ve sklepě, nechtěl jsem, aby o tom někdo věděl, abychom to vytáhli za situace, pokud by bylo nejhůř. Nevěděl jsem, jestli to bude znamenat to, že budou otevřený obchody jednou za týden nebo zda vůbec bude zákaz vycházení a lidi budou zavřený doma několik dnů. Nedokázal jsem si to představit v tom smyslu, že by lidi si nemohli dojít ani na nákup, ale nevěděl jsem, zda to bude jeden člověk v rodině, jak to bylo v některých státech v Evropě na jihu, zda bude moct jít jenom 100 metrů od domova nebo ne. Takže jsem chtěl mít nějakou základní míru jistoty, která možná by mi dala i lepší psychický rozpoložení a třeba potenciálně i vyšší pravděpodobnost toho, že potom člověk nějakou nákazu, nějakou nemoc zvládne, protože bude mít jistotu, že ta rodina nevyhladoví, jo. Je to extrém, ale udělal jsem tohleto.
Nepřipravoval jsem se na to nijak extrémně, ale byl to možná strach z neznámého a možná respekt k tý nemoci jako takový. Já jsem prostě nevěděl, takže tohle jsem udělal. A vím, že ty zásoby na dva týdny teď u mě zůstanou navždy. Ne proto, že by tam zůstala ta stejná krabice s vločkama, to asi budu muset měnit (úsměv), ale proto, že tohle chci mít. Chci mít nějakou minimální jistotu, že kdyby se cokoli stalo, tak ten základ tam je. Jenomže stačí, aby vypli vodu, stačí, aby vypli elektriku a jsme stejně všichni v háji.
74 
80 
1
