„Já musim říct, že úplně ten začátek, kdy se začalo u nás v televizi řešit Čína (důraz) a všechno tohle, tak jsem si ...“

  • 17. května 2020

Já musim říct, že úplně ten začátek, kdy se začalo u nás v televizi řešit Čína (důraz) a všechno tohle, tak jsem si říkala, toho je tolik, proč je toho tolik, vždyť zas tak moc se třeba dít nebude – dobrý, tak se to třeba dostane do Evropy, nebude to tak zásadní. Myslim si, že ani my jsme nebyli na začátku nějak vyděšený z toho, že by to mělo znamenat zastavení ekonomiky, života a všeho. Takže to bylo takový: ani ne skepse, jako všichni jsme to pozorovali, ale já jsem měla pocit, že to nebude až zas takovej průšvih. Tak já ještě na přelomu ledna a února odjela do Itálie, že jo, na hory. Nebyla jsem teda v tý fázi těch, koho pranýřovali, že tam odjeli, byla jsem tam ještě dřív. A ani tam jsem to nějak nepociťovala, takže mi to nepřišlo zas tak zásadní. A pak jsem se vrátila z Itálie a za tejden už to bylo jenom obrovská bomba v zahraničí a už jsme tady věděli, že s největší pravděpodobností dřív nebo pozdějc to sem dojde. Já jsem člověk, kterej obecně tyhle věci zlehčuje. Nevim, jestli to není daný naší prací, že jsme prostě takový jako už omlácený všim, že jsem říkala, to bude dobrý, to bude dobrý.

A pak jsme se podle mě nestačili divit. Pak jsme jako dost čuměli. To už potom přišla ta vážnější doba, kdy i já jsem si ze svý pozice uvědomila, že bysme asi měli bejt o něco zodpovědnější. I když jsem těch prvních 14 dní, kdy to tady bylo nejhorší, tak jsem já byla doma v karanténě – nebo to nebyla karanténa, ale ty znáš náš pracovní režim, ten už tady asi nemusim nějak vysvětlovat, to vysvětlili všichni přede mnou. Tak musim říct, že jsem zničehonic začala bejt jako zodpovědná, že jsem i přestala jako chodit ven a říkala jsem si, dobře, ok, ani nepojedu teda za mámou na jih, někde vlakem se trmácet, ne, fakt jsem byla zavřená tady. A postupně už jenom, jak jsme všichni viděli, jak jsme zavřený doma a to, tak se to tak začalo polevovat, no. Co si budem povídat, i já už na to dneska koukám trošku s pokrčenýma ramenama a rouška mě vytáčí, ale tak jako respektuju ty pravidla, ale už se mi jako moc nechce.