- 17. května 2020
Já jsem třeba začala hrát fotbal, což jako zatím komukoliv řeknu, kdo mě zná, tak jenom jako zůstane s otevřenou pusou, protože já fakt nenávidím sport, nenávidím běhání bytostně, což se u fotbalu prostě… tomu se nevyhnu, ale mě to začalo bavit, tam hraju prostě s mýma kamarádama tam z dětství, dokonce jsem jako zkusila i jednou běhat. Potom už jsem se k tomu nikdy nedostala, nevím jak moc to bylo vědomě, že jsem se k tomu nedostala už, ale… No, tak jsem začala hrát fotbal.
Potom jsem… já jsem odmalička hrozně chtěla hrát na housle a hrála jsem, když mi bylo šest asi rok nebo dva, ale potom jsme se odstěhovali a já jsem nějak nevím, už to nedělala. Potom jsem se k tomu chtěla vrátit, ale už jsem byla moc stará na to, aby mě vzali na nějaký hudební škole. A soukromá hodina houslí stojí třeba 450 korun na hodinu, což prostě je absurdní číslo. Ale teďka, jak jsme na tý chatě, tak tam mám kamaráda, kterej hraje na housle a začal mě učit za symbolických deset korun na hodinu. Nebo teda já vždycky řeknu začal mě učit, ale zatím jsem měla jenom jednu hodinu, ale stejně z toho mám radost. (smích) Pak tam mám kamaráda, kterej mě začal učit capoeiru.
A kvůli tomu jsem se začala učit tu hvězdu, tak to mě baví docela. A pak tam tak chodím po lesích, po lukách, mezi krávama. Jednou mě tam honil bejk. Nebo honil je silný slovo, ale musela jsem kvůli němu vylézt na strom, což se počítá. No, tak je to takový milý. A taky tam hodně čtu, protože tam je taková obrovská knihovna, kde je jako všechno.
20 
49 
2
