Dneska mám narozeniny, které si nijak zvlášť neuvědomuji. Jako dítě jsem to hodně prožívala, ale v posledních letech už ...

  • 15. května 2020

Dneska mám narozeniny, které si nijak zvlášť neuvědomuji. Jako dítě jsem to hodně prožívala, ale v posledních letech už málo a letos de facto vůbec. Byl to den jako každý jiný. Nějak víc to stejně nikdy neslavím, takže mi doma popřáli rodiče a sourozenci a tím to bylo odbyté. Pak mi přišlo pár zpráv s přáními na sociálních sítích. Měla jsem vařit, ale u snídaně jsem navrhla, že bychom mohli v rámci mých narozenin vyrazit na jídlo do restaurace. To se taky stalo, jeli jsme na restaurační zahrádku a bylo to super.

V Zásilkovně jsem si vyzvedla objednanou knížku Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby, kterou si chci znovu a s velkou chutí přečíst, protože je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. Na trhu jsme si koupili skalničky.

V restauraci to bylo po hodně dlouhé době, kdy jsme byli nějaký čas venku bez roušky. Jiní lidé už to zas tolik neřeší. Hodně z nich nosí roušku tak, že jim kouká nos, což je nejen nevzhledné, ale hlavně neefektivní. Když jsme si v restauraci sundali tu roušku, tak jsme zjistili, že nošení roušky má i své výhody. Např. se pod ní člověk může tvářit, jak chce, může si tam zívat, potichu zpívat a pobrukovat a nemusí si dělat rtěnku a v podstatě ani líčit polovinu obličeje.