- 19. března 2020
Čtvrtý den v karanténě. Má nastavená morálka, opírající se o nesledování zpráv začíná povolovat. V dopoledních hodinách jsem narazil na internetový článek, pojednávající o vicepremiérovi Hamáčkovi jako o nové hvězdě, přirozeném vůdci v neklidné době. Moc mě to překvapilo, nechtěl jsem tomu věřit. A vlastně tomu ani pořád nevěřím. Strávil jsem ale asi hodinu vyhledáváním jeho vystupování na vládních tiskových konferencích. Nezpozoroval jsem nic, co by mi ukázalo, že se Jan Hamáček proměnil. Vidím v něm stále stejného politika, který si nikdy pevně nestojí za tím, co řekne. Lidem asi imponuje jeho červený svetr, ve kterém vyniká mezi Babišem, Prymulou a dalšími. Nabyl jsem navíc dojmu, že celé vládní tiskovky jsou vlastně jedno velké PR. Vládní politici si užívají každodenní mediální prostor a vysokou sledovanost. Jen se bojím toho, že Babišovi a ČSSD vzrostou preference a budeme je tu mít další 4 roky.