- 25. dubna 2020
A konec. Ještě než se turistická sezóna probrala ze zimního spánku, tak ani nestačila kvůli CORONĚ začít. A jak to beru? S naprostým klidem. Fakt. Mám našetřeno z minulých let. Nežijeme na dluh. A konečně NIC NEMUSÍM. Túry se ruší sami. Občas teda musím vrátit zálohu, což mi komplikuje převody mezi účty a je to opruz vracet peníze, které už mohly být moje, že. Všechno je zavřené. Hranice. Hotely. Nikdo mi nepíše. Dostávám jenom pár emailů za týden. Nejsem na tenhle stav zvyklá, a tak jsem na začátku byla ve střehu a bylo to divný. Teď už ne. Jsem tady a teď. Lehce zpomalená. Udržuji lehkou jarní hybernaci. Nevím, co bude. Nic neplánuju.
Jako průvodkyně nemám práci. Nevydělávám peníze. Dostala jsem podporu OSVČ a také ošetřovné za to, že jsou děti doma a já se o ně starám a nemůžu pracovat. Naštěstí pracuje F., a to hodně. Konečně může být „živitelem rodiny“. Kromě jídla v současné době nejvíc utrácím za hlínu, květináče a sazenice. Z pavlače jsem si udělala skleníkovou zahrádku. Meduňku a bazalku už i řízkuju a množím. Dostala jsem sazenice rajčat, dnes na tržnici jsem si pořídila libeček a levanduli, ještě mám zálusk na koriandr.
79 
148 
4
