„Na Štědrý den jsme vyrazili k mému drahému tatínkovi, protože jsem nechtěla být doma sama. Abych byla upřímná, tak ona ...“

  • 24. dubna 2020

Na Štědrý den jsme vyrazili k mému drahému tatínkovi, protože jsem nechtěla být doma sama. Abych byla upřímná, tak ona opatření docela ignoruji a vážně vůbec nevím, co zrovna teď platí. Samozřejmě – ohleduplně k ostatním, ale tuším, že jsem zaslechla, že zase začne platit maximální počet osob na návštěvě, tj. 2 „nečlenové“ domácnosti. Jsem si dost jistá, že tohle se zrovna u nás v rodině rozhodně nestane.

Jsme trošku úchylní na velké rodinné oslavy a shromáždění. Já sama se v jejich organizaci vyloženě vyžívám. Každé září hostím celou famílii, protože se všichni nevídáme tak často, jak bych si přála. Sice jsme preventivně zrušili vánoční sváteční oběd – ale jen proto, že u nás je to pak i přes 50 lidí ze všech koutů republiky a v tomhle stavu se to špatně logisticky řeší.

Do jisté míry asi převládla i ona tolerance vůči „slabším článkům.“ Tito lidé by mohli být virem skutečně ohroženi.. Ostatní návštěvy omezovat nehodlám a vlastně ani nikdo jiný… Tak si nejsem úplně jistá, že je v tom nějaký rozdíl, když se budeme „u babiček střídat“ po menších skupinách, ale.. Vídáme ty babičky málo, takže si Vánoce rozhodně pokazit nenechám.

Bylo mi jen líto táty, který má 28. 12. padesátiny. Hrozně dlouho jsme řešili a plánovali oslavu. Neustále jsme jí přizpůsobovali vládním opatřením. Tj. teda oběd a do osmi se všichni přesunou k nám na soudek.. Ale bohužel. Hospody zavřeli úplně a tak to bude slavit „na x krát“ – protože táta všechny do baráku nenacpe a až k nám se jim chtít nebude. Zdá se, že mu pořádnou oslavu budu muset udělat na jaře, jako překvapení. Bylo vidět, že ho to mrzí. I když to nahlas nikdy neřekne.