„Jak prožívám poslední týdny? Dobře i špatně. Tak. Je to zvláštní, je to... já myslím, že normálnímu člověk, teď to beru ...“

  • 28. dubna 2020

Jak prožívám poslední týdny? Dobře i špatně. Tak. Je to zvláštní, je to… já myslím, že normálnímu člověk, teď to beru opravdu z pozice opravdu umělce, ne jako to… protože to vůbec nemůže chudinka normální člověk chápat jako co my děláme, když jako najednou máme stejný volno jako jsem měli předtím, akorát, že nemáme ty prachy, jako ty statisíce za to herectví. (smích) Ale… ne. Ale proč to jenom říkám, že těch posledních pár týdnů to musím rozdělit jako do určitejch věcí, jo?

Co se týká… co se týká lidí jako takovejch obecně, národa, tak jsem celkem pozitivně překvapenej z toho, jakým způsobem se lidi dokážou semknout. Potvrdilo mi to druhou věc, že největší křiklouni, co se týká prostě všech spojených těch, ač třeba nejsou vyložený nácci a fašisti, těch, který nejvíc vždycky prosazovali – Česká republiky, Čechy, Bílý Čechy, jenom Čechy, jenom Česko teda… Abych nemluvil ne o Moravě. Takže celý Česko a Bílý Česko. Tak ty lidi nějak jsou podivně zalezlý a nějak jako moc nepomáhají a zároveň takový ty lidi, co jsem si myslel, že jsou ty dřepějící lidi, který jako povaleči kavárenský a to, tak najednou se jako ukazujou všichni hrozně hezky a to. Tak to se mi na tom líbí a to mě strašně baví. Druhá věc, že kdyby… druhá věc je ta svoboda, která je tím samozřejmě neskutečně narušená.

Protože zase, abych ti jenom to… a to je takový zvláštní, je to úplně něco nepředstavitelnýho a samozřejmě před sametovou revolucí jsem byl dítě, ale je to… co si maličko vybavuju, tak je to takovej podivnej… podivnej prázdnej svět jako zvláštní, když už se mi nechce vůbec… musím bejt daleko víc doma, ale zároveň stíhám spoustu věcí, který jsem předtím nestíhal, bohužel ne všechno, protože zase je člověk línej a to. No… (smích) Já nechci, aby to znělo jako hrozně, ale mně docela teď ten měsíc a půl bavil, paradoxně bavil, že mě to vůbec… jako necejtím nějaký to nebezpečí, protože samozřejmě nepatřím do kategorie nemocnejch lidí a pak těch 80 plus. Takže trošku to jako vidím jako malinko zbytečný, veškerý ty zákazy a to. Zároveň naprosto je chápu. A mě se to líbí jako, nějak masochisticky mně to ještě nedostalo do toho, že bych musel mlátit hlavou doma o dřez jako.