Ale je to fakt zvláštní, že... nebo já nevím, jestli to tak mají i ostatní lidi mojí generace, ale já to vůbec jako ...

  • 17. května 2020

Ale je to fakt zvláštní, že… nebo já nevím, jestli to tak mají i ostatní lidi mojí generace, ale já to vůbec jako neznám takovýhle nějaký zákazy něčeho. Nevím. Často slyším lidi v obchodu říkat – tohle je jako za komunismu, žádná mouka. Nevím. Ale já vůbec, já jsem si neuměla vůbec představit, že by mi jako někdo přikázal, že musím nosit roušku. Mně to jako nevadí, já to respektuju, ale je to hrozně divný, že… nebo jako že nemůžu cestovat, ale to taky, spoustu… na spoustu lidí, generace mejch rodičů, nejvíc je stresuje to cestování, protože si pamatujou, že se jako cestovat nesmělo. Ale to vůbec vlastně není to, co mě tak trápí, protože já, nevím, já si neumím představit, že by mi to jako zakázali navždycky nebo že jako já můžu přejít hranice, kdy bych chtěla. Jako nelegálně, ale můžu, nikdo mě nezastřelí cestou. (smích)

A překvapilo mě to, jak moc to spoustu lidí bere vážně, to zavření hranic, to vlastně to je to nejmenší, co mě na tom děsí. A ty roušky jsou strašnej opruz a je to hrozná diskriminace lidí s brejlema, protože mi hrozně padají a zamlžujou se mi a já si to neumím nasadit tak, abych to mohla nosit. (smích)

No, tak je to prostě hrozně zvláštní, že mi… nebo já nevím, já jsem žila ve světě, kdy si jako můžu dovolit úplně všechno, co chci a nikdo mi nic nezakazuje a takovýhle velký akce znám jako jenom z filmů, nevím, nějaký takovýhle velký apokalypsy v uvozovkách. Na druhou stranu si myslím, že je fajn, že spoustu lidí mojí generace začalo sledovat víc zprávy, což teda nevím, jestli to neopadne potom se skončením karantény nebo týhle krize, ale i tak je to fajn, protože to spoustu lidí nedělalo doteď. Takže tak. (smích)