COVID-19 v paměti české společnosti » Zítra je svátek a mám před sebou prodloužený víkend. Navečeru piji společně s maminkou kávu, přemýšlím a vzpomínám, že obvykle každý rok touto dobou vůbec nebývám doma. V šest hodiny jsem vždycky šla na náves a přihlížela, jak mládež připravuje májku. A před osmou hodinou večer už jsem vyšlapávala cestičku na pole za humna, abych stihla tu slávu, jak zapalují hranici s čarodějnicí. Většinou jsem počkala za současného přihlížení jásajícího davu, až ta bába konečně spadne do ohně. Letos se nic z toho nekoná, musím oprášit jen vzpomínky. Už z toho všeho dění nejsem ani překvapená, nějak jsem čekala, že všichni svůj předsváteční večer zřejmě stejně stráví před masírujícím médiem, který už skoro dva měsíce chrlí na celý národ jen obavy a negaci.

30. dubna 2020

Zítra je svátek a mám před sebou prodloužený víkend. Navečeru piji společně s maminkou kávu, přemýšlím a vzpomínám, že obvykle každý rok touto dobou vůbec nebývám doma. V šest hodiny jsem vždycky šla na náves a přihlížela, jak mládež připravuje májku. A před osmou hodinou večer už jsem vyšlapávala cestičku na pole za humna, abych stihla tu slávu, jak zapalují hranici s čarodějnicí. Většinou jsem počkala za současného přihlížení jásajícího davu, až ta bába konečně spadne do ohně. Letos se nic z toho nekoná, musím oprášit jen vzpomínky. Už z toho všeho dění nejsem ani překvapená, nějak jsem čekala, že všichni svůj předsváteční večer zřejmě stejně stráví před masírujícím médiem, který už skoro dva měsíce chrlí na celý národ jen obavy a negaci.

Zítra je svátek a mám před sebou prodloužený víkend. Navečeru piji společně s maminkou kávu, přemýšlím a vzpomínám, že ...