- 7. května 2020
Ve své práci pracuji s tržbami, počítám a šustím s těmi papírky, které podle mnoha lidí přinášejí to správné životní a duševní blaho, když v tom jsem si všimla, jak mě kolegyně trošku vystrašeně pozoruje. Po nějaké době mě to začalo znervózňovat, dělám přece tuhle práci rutinně každý den, a tak přemítám, copak se jí zrovna dnes nelíbí? Že na rozdíl od ní se „hrabu v penězích“?
Nakonec mi to nedalo a tak jsem se jí na přímo zeptala, jestli je něco v nepořádku. I když jsem spíš čekala odpověď ve smyslu, že samozřejmě není, překvapila mě její rázná odpověď, když řekla, že něco tedy v nepořádku rozhodně je. Spustila na mě, že ačkoli mi rukama prochází denně spoustu papírových ba i ušmudlaných kovových peněz, chodím si mýt ruce jen standardně na toaletu a měla bych si je pravidelně dezinfikovat. Měla bych si prý uvědomovat, kolik virů je na bankovkách přítomných a prorokovala mi, že se nakazím tou „koronou“, čímž jí samotnou vystavuji riziku, že nemoc následně postihne i ji, a to už je problém. Přece vím, že se ona chodí starat o svou osmdesátiletou maminku. Když jsem po tomto vystřeleném kalibru namítla, že taky mám přece starší maminku, o kterou v rámci možností pečuji, namítla, že je tedy moje chování vůči okolním lidem naprosto nezodpovědné. Po pár hlubších nadechnutí jsem se rozhodla, že hlavou proti zdi tedy nepůjdu a ustoupím, a tak jsem tedy navrhla, že v lékárně tentýž den zakoupím dezinfekci, poté ji budu mít neustále na stole, a pořád se budu mazat a mazat. Jak jsem řekla, tak jsem také udělala. I když jsem stále pod bedlivým dozorem, kupodivu tento kompromisní návrh bez problému prošel. A já jsem zase o něco moudřejší.
59 
173 
4
