„Tíživá situace doléhá i na nás v práci. Jeden kolega v kanceláři je trochu vystrašený, líčí nám, jak zřejmě na tuhle ...“

  • 23. listopadu 2020

Tíživá situace doléhá i na nás v práci. Jeden kolega v kanceláři je trochu vystrašený, líčí nám, jak zřejmě na tuhle nemoc náhle zemřela jeho sousedka, do pár dnů po ní prý i její strýc, bratr a matka. Mně se to nějak nezdá a beru to s rezervou, připadá mi to nevěrohodné, myslím si, že jestli se tohle někde stalo, je to zcela ojedinělý případ, mohli mít všichni nějakou špatnou imunitu, a navíc nikdo nemůže dokázat, že za to mohl covid.

V naší kanceláři proběhla mezi dvěma kolegy taková názorová přestřelka. Vystrašený kolega tvrdil, že jsou lidé nezodpovědní, mají být doma a dávat se testovat a cílil na očkování, druhý kolega reagoval, že vir už nic nezničí, prostě tady je a musíme se s ním naučit žít, a nezodpovědná je spíše vláda, která kvůli nemoci, kde je minimální úmrtnost, klidně zastaví celou ekonomiku, a zničí tak více lidí než samotný virus.

Nevím komu dát za pravdu, nemám ráda vyhrocené situace a tak jsem do hádky nevstupovala stejně jako ostatní kolegové. Je to smutné co se kolem děje, jakoby mezi lidmi panovala válka, taková ta v které ale nestřílí jeden do druhého, nepadají ani žádné bomby, je to jiná forma boje. Jsem ale zastánce názoru, že kdo se bojí, ať tedy sedí doma a dá se pak třeba i očkovat, neberu nikomu svobodné rozhodování ani neupírám nikomu pocit, že to třeba pomůže. Dávám přednost svobodně žít a ne jen přežívat, moje vnitřní vědomí mi říká, že je lepší imunitu přirozeně posilovat, než nosit roušku, je přece zdravější dýchat čerstvý vzduch a být v kontaktu s ostatními lidmi a být psychicky v pohodě. Neuvažuji ani o očkování, nevěřím látce, která vznikla jako rychlokvaška bez řádných studií, které v testování obvykle trvají roky, a co já vím, kolik tenhle koktejl může časem způsobit vedlejších účinků v lidském těle.