„Takže jako hned jak byl vyhlášen ten nouzovej stav, tak mě to zasáhlo hodně a prostě snažil jsem se co nejvíc chránit ...“

  • 12. května 2020

No, bych něřekl, že úplně jako ze začátku laxně, prostě když to bylo vyhlášený ta pandemie jako taková, že byl vyhlášený nouzovej stav, tak už jsem to bral jako hodně vážně a takže docela jako, jak jsem říkal hned na začátku tohleto mě zasáhlo tím, z těch věch, co jsme tady zažili, já nevím různý demonstrace, já nevím co byly na měnovým fondu, povodně a já nevím takovýdle události, tak todle to bych bral asi to nejhorší zatím co vůbec, co jsem moh, nebo moh zažít jako. Takže jako hned jak byl vyhlášen ten nouzovej stav, tak mě to zasáhlo hodně a prostě snažil jsem se co nejvíc chránit sebe a svoji rodinu. Prostě v zaměstnání jsem to bral, že jsme prostě na jedný lodi a teďkon víc jsme se semkli jakoby ta parta tím, že se nestřídáme mezi sebou, takže takový jako víc jsme jako soudržný. V tom nás to jakoby i posilnilo, nebo posunulo možná někam. Takoví jsme víc teďkon jakoby kamarádštější, no nebo.

Jako pro mě, že bych přehdnocoval teďkom ve dvaačtyřiceti nějaký svoje hodnoty, nebo tak to teda nepřehodnocuju prostě, já už jsem něco prodělal, nějakou, jsem byl nemocnej, takže to už jsem si přehodnotil potom a nevidím důvod prostě něco měnit jakoby v tomhletom směru, když jsem si, jako snažím se spíš, ale to už je delší dobu prostě žít daným okamžikem, samozřejmě nějaká budoucnost musí bejt, ale není to úplně ta priorita ale. Prostě plnit si nějaký svoje sny, to je důležitý. Asi tak jakoby.