COVID-19 v paměti české společnosti » Shodou okolností jsem se o tom dneska bavila s kamarádem. Já říkala, že těžko říct, jestli jsme udělali všechny kroky dobře nebo špatně, to se samozřejmě nedá odhadnout v porovnání s tím Německem, Švédskem, který k tomu měli trošku jinej přístup. Na druhou stranu fakta mluví tak, že ten vývoj nemoci u nás nebyl až tak strašnej jako v ostatních zemích. Mám kamarádku lékařku, lékařka je v Itálii, byla jsem s ní v kontaktu v době, kdy ona byla nasazená 24 hodin denně a spala pár minut vždycky v těch nejhorších chvílích v začátku v Itálii.

16. května 2020

Shodou okolností jsem se o tom dneska bavila s kamarádem. Já říkala, že těžko říct, jestli jsme udělali všechny kroky dobře nebo špatně, to se samozřejmě nedá odhadnout v porovnání s tím Německem, Švédskem, který k tomu měli trošku jinej přístup. Na druhou stranu fakta mluví tak, že ten vývoj nemoci u nás nebyl až tak strašnej jako v ostatních zemích. Mám kamarádku lékařku, lékařka je v Itálii, byla jsem s ní v kontaktu v době, kdy ona byla nasazená 24 hodin denně a spala pár minut vždycky v těch nejhorších chvílích v začátku v Itálii. Ten její pohled je úplně jinej. Musim říct, že když mi posílala ty zprávičky nebo fotky, ona pracuje v Římě, tak to bylo dost děsivý a nahánělo to hrůzu, to určitě jo. Z tohohle pohledu mám pocit, že to Česko zvládlo asi relativně dobře. Když se bavíš o těch tiskovkách, tak si myslim, že těch tiskovek bylo někdy až moc. Myslim, že to vnímaj i lidi. Řada lidí, jak ze začátku ty zprávy hltala, tak potom už byla unavená i z těch zpráv, z těch tiskových konferencí. Jeden pohled. A druhej pohled je, když se potom bavíš s těma ministrama face-to-face, tak zjistíš, že bez ohledu na to, jakou maj politickou příslušnost a jestli jim fandíš nebo nefandíš, tak vidíš, že jsou hodně unavený, že jsou opravdu takoví lehce šedivo-bílí a že by se potřebovali vyspat.

Shodou okolností jsem se o tom dneska bavila s kamarádem. Já říkala, že těžko říct, jestli jsme udělali všechny kroky ...