No, vnímám tu druhou vlnu celkem dost špatně, no, na jednu stranu to je přesně to, o čem jsem mluvila, že si myslím, že ...

• 30. října 2020

No, vnímám tu druhou vlnu celkem dost špatně, no, na jednu stranu to je přesně to, o čem jsem mluvila, že si myslím, že to rozvolňování bylo jako hodně rychlé na to jako, že co nám tvrdili, jaká je to hrozná nemoc, jo? Upřímně myslím si, že kdyby zůstaly zavřené ty hranice, kdyby se furt nosily stále roušky v obchodech, v MHD, nikomu by to nevadilo, všichni jsme na to byli zvyklý. A přesně se stalo to, co se zase stalo. Jsme zase úplně v té stejné situaci.

Nikoho to zrovna nebaví jako nosit roušky, že jo, chránit se, nevídat se s lidma, tady tohle to, ale zase na jednu stranu jsem v tom viděla takové to, že to úplně ztrácelo ten smysl, že proč jsme museli být všichni tři měsíce takhle izolovaní a potom najednou prostě se to všechno hned okamžitě uvolnilo. Přitom jako sama vláda nám tvrdila, jak příde ta druhá epidemie, že jo, jak příde to druhé kolo. Tak proč to takhle udělali? Jo? Nebo nám jako tvrdili, jak jsou na to připravení a v podstatě vidíme, že na to zase až tolik připravení nebyli.

Upřímně, je to celkem nápor na psychiku, co si budeme povídat, ohledně všeho. A na druhou stranu asi ani nějak moc ne. Takže nějak jako, když to blbě řeknu, oni nám na to nedali nějak moc času. Jo? Že vlastně, jak to skončilo, v tom květnu jsme otevřeli a vlastně najednou v září jsme museli hned zavírat. Takže než si člověk zvykl na to, že je zase v tom normálním koloběhu, v tom normálním životě, tak už je zase vlastně v tom, v čem byl předtím.

Bohužel jako v tom létě samozřejmě, i když se nás štamgasti snažili všemožně snažili podporovat jak nejlíp to šlo, tak člověk byl rád, že zaplatil to, co potřeboval a neměl moc zrovna moc času na to našetřit, no.

Ale tak jako zase na druhou stranu si rozhodně myslím, že jako to vnímám už trošku líp nebo jako jednodušeji jako tady tuhle tu situaci. Na druhou stranu mě celkem opravdu zklamala jakoby naše vláda. Ne, že bych jim někdy jako úplně věřila, samozřejmě, ale furt jsem si jakoby myslela, že jsou tam ještě nějací normální lidi nebo jak to jakoby říct. A teďko, když to člověk všechno viděl, co se tady dělo, když už dám blbý příklad s tím Prymulou, když ho načapali v té hospodě na tom Vyšehradě, tak opravdu jsem v tu chvíli říkala – díky bohu, že nemám ten zbrojní průkaz a tu pistoli, protože tehdy bych asi udělala něco, co bych normálně neudělala jako. Takže tady tole to mě zase na jednu stranu zklamalo, že se furt snaží nám jakoby namlouvat, že máme tu svobodu, že oni nám přece jako chtějí jenom to dobře. A v podstatě tu svobodu nemáme.