„Náš předpoklad byl správný. Covid k nám do práce pozvolna přichází a postupně koluje mezi dalšími lidi v podniku. Tady ...“

  • 12. listopadu 2020

Náš předpoklad byl správný. Covid k nám do práce pozvolna přichází a postupně koluje mezi dalšími lidi v podniku. Tady se o tom ale vůbec nesmí mluvit. Nám v kanceláři se samozřejmě nevyhnula a zaútočila i na nás. S kolegyní, která byla doma čtrnáct dní na karanténě s covidem jsem se bavila o příznacích nemoci, ona se o sebe trochu bála, má malé děti a všichni, včetně jí samé jsou astmatici a berou léky. Dozvěděla jsem se, že neměla a dosud nemá čich a chuť.

Vyprávím jí o tom, že už víc než týden čich nemám, nepřikládám tomu nějakou větší  váhu, při  nádechu  nosem cítím něco  jako  svěží vánek, svěží vzduch, necítím vůbec nic, žádné jídlo, žádné vůně ani žádný smrad, což může být zrovna  koneckonců výhodou, ale necítila jsem ani, že se mi doma v troubě pálí štrúdl. Ale dýchá se mi dobře, nemám žádný ucpaný nos. Divný pocit. Chuť asi trošku mám, ale chápu, jak těsně je tento smysl spojený s čichem, z jídla takový požitek nemám, když ho nemůžu vnímat čichem, ale slané od sladkého rozeznám.

Přestože jiní nakažení kolegové, i když přiznám, že ne všichni, šli na testy, já na ně jít nechci. Jsem přesvědčena, že jsem nakažená, i když téměř bezpříznakově, až na občasnou bolest kloubů a větší únavy, jiné neduhy nemám, ani zvýšenou teplotu, ale odmítám nepříjemný výtěr z nosohltanu jenom proto, abych si ověřila, že tu nemoc mám, když vykazuji stejné příznaky jako dva kolegové z kanceláře, kteří měli test na koronáč prokazatelně pozitivní. Samozřejmě se vše v práci tutlá, většina lidí na testy nešla a převládá tu všeobecný názor, že prostě ta nemoc přišla a až si s ní naše imunita poradí tak zase odejde, nikdo, ani ti, co byli na základě testů v karanténě, s klidným svědomím tak můžu říct, že nikdo z nás neměl žádné horší nebo snad vážné příznaky této nemoci.