- 30. dubna 2020
My jsme si z toho tak jako dělali srandu nejdřív, jako že už bylo, že jo, byly zprávy, že už je to, nevím, první případ v Německu, první to, tak jsme si dělali prdel – no, tak dávám bolševikovi rok, maximálně tejden, že jo, a máme to tu taky. Takže humor, hahaha. Já jsem teda o koroně poprvý slyšela… přemejšlím, jestli v tom lednu to bylo už, jeden kamarád mi psal, že je mu strašně blbě, že má prostě jako dýchací problémy, že umírá už tejden ve strašnejch bolestech a prostě jako tohle. A psal mi – já se bojím, aby to nebyla ta korona. Ale to bylo fakt jako ještě úplně, tady o tom nikdo neřekl ani jako, ani čárku, možná prostě nějaký dva články, že jo. A od tý doby jsem si to jako vygooglila, že jo, a nějak jsem to jako sledovala, ale jako neměla jsem z toho strach, tak jako hlavně já kolem sebe jako nemám… jako je to… bylo to nepříjemný, bylo to strašně nepříjemný vědět, že se na tebe něco jako chystá. Jediný, co bylo jako… co mě jako napadalo bylo to, že co to jako udělá s těma lidma, co to udělá jako… přesně, no, jako že jak se pak začly dít ty… skupování těch jako těch, tak to jako je nepříjemný, že jo, nějakej blackout zažít asi opravdu jako není hezký, ale jako že bych se z toho nějak jako psychicky hroutila, to ani ne. Spíš, že to byl nepříjemnej pocit, že to člověka jako napadne, že se to může stát. A pak postupně to bylo tak, že jsem si říkala – no tak jako jo, no tak je to jako blbý, ale je to jenom prostě pořád jako chřipka, jako že kdyby to byla nějaká divná nemoc, co prostě člověk dostane a do dvou dní prostě umře, tak je to trošku něco jinýho, že jo, furt je to jako jenom blbá chřipka s těžkým jako průběhem, že jako tím jsem se jako uklidňovala.
109 
209 
8
