Mám pocit, že ten stát dlouhodobě, dávno před nějakou koronakrizí, je v českým případě hrozně zkostnatělej, je ...

• 3. června 2020

Mám pocit, že ten stát dlouhodobě, dávno před nějakou koronakrizí, je v českým případě hrozně zkostnatělej, je založenej na tý negativní stránce tý velice rigidní byrokracie Rakousko-Uherska. Zároveň když se dneska podívám, jak funguje Rakousko, hlavní nástupnický stát týhle říše, tak funguje daleko pružněji, logičtěji. Vzpomínám si na jeden okamžik, kdy jsem v době, kdy nebylo jisté, co v Česku bude nebo nebude, jak se to bude rozvolňovat, tak jsem viděl šestiminutový rozhovor tehdy s rakouským kancléřem. Já jsem během šesti minut pochopil, aniž bych byl expert na Rakousko, nejsem člověk, který by vládl němčinou nějak mimořádně, základně se domluvím, ale pochopil jsem z toho rozhovoru velice jednoduše a jasně, co rakouská vláda chystá, kdy se co otevře a za jakých podmínek a kdy se co zase zavře za jakých podmínek třeba. A říkal jsem si, že jsem za šest minut rozhovoru s kýmkoli tady v Česku nepochopil tolik jako za jeden rozhovor s rakouským kancléřem. Mám tam známé, přátelé, kolegy, s nimiž jsem v kontaktu pravidelně, z rakouské televize, a srovnával jsem tyhle dvě země historicky blízké a z toho mi vyšlo, že vlastně to Česko neví moc, co dělá. Na začátku nikdo nevěděl, co bude, to je nám všem společné.

Bylo pochopitelné, že na začátku nikdo nevěděl, co má dělat. Vůbec bych nevinil z toho, že ani zástupci české vlády nevěděli, co mají dělat. Myslím, že na začátku, úplně na začátku to vcelku rigidní uzavření asi nějaký smysl dávalo. Můžeme se bavit za několik měsíců, jestli ano nebo ne, nemyslím si, že by to bylo nějak přes čáru v tom úplném úvodu, protože nikdo nevěděl co a jak. Ale to, co vím možná trošku ze zákulisí toho, jak vláda rozhodovala, na základě čeho rozhodovala, jak jednoduše se nechala ne možná vmanipulovat, ale přesvědčit o některých aspektech těch rozhodnutí, jak tam málo hrála roli logika a nějaký postup, který je blízký firmám, kde všechno musí fungovat na základě ratia a logiky, A způsobí B a tak dále, překvapilo mě to, jak moc se odhalilo, jak ten český stát je v těchhle věcech neefektivní. Je to vlastně úplně stejné jako v případě stavebního zákona, kdy řešíme to, aby se tady člověk nemusel potácet od jednoho úřadu k druhému kvůli razítkům, a někdy mám pocit, že to, co se teď projednává, ten návrh stavebního zákona neřeší tuhle státní zkostnatělost, řeší jen některé drobnosti, které v tom jsou. A tady se najednou ukázalo, že ta naše země, jakkoli se asi dá o ní mluvit v rámci východního bloku o úspěšné po listopadu 89, tak jak má naprosto nefunkční státní aparát. Myslím, že tohle je věc, kterou tahle krize fakt odhalila.