„Když jsem se o těch opatřeních dozvěděla, říkala jsem si - tak doufám, že je to jenom dokonce týdne. (smích) Tak tomu ...“

  • 1. května 2020

Když jsem se o těch opatřeních dozvěděla, říkala jsem si – tak doufám, že je to jenom dokonce týdne. (smích) Tak tomu jsem se pak hodně smála. Hodně jsem pracovala sama se sebou, abych nešla do paniky, protože tím, že mám za sebou už pár takových jako, kdy jsem fakt existenčně na tom nebyla úplně nejlíp, a teď ta zodpovědnost ještě za to dítě, tak jsem si říkala – hlavně nejdi do paniky, ono se to vždycky nějak… ono to nějak se udělá, důvěřuj něčemu, pude to jako, něco našetřeno máš, klid, jsou lidi na tom mnohem hůř. Tak to… ale to bylo ve vlnách, jako ty deprese chvilkama byly nebo ty splíny, ty strachy byly. No a pak Ela přišla s tím, že budeme šít ty roušky. Asi ale fakt jako nevím, tři dny po tom, co byla karanténa jsme začaly šít roušky. A to mě zaměstnalo tak, že jsme třeba fakt ty první týdny šily 10, 12 hodin denně. A mně to jako strašně pomáhalo, pak jsem… pak mi pomáhalo to, že jsem vždycky jako je vzala roznesla je těm lidem, co to… abych měla i ten pohyb, takže to vlastně… No a jak je prožívám? No zajímavý, pořád to pozoruju, protože mám vlastně pocit, že já… jako je mi líto strašně těch lidí, co jsou na tom strašně, protože těch je určitě mraky, pro některé to bude likvidační. Já děkuju zaplaťpánbůh, že já… pro mě to úplně likvidační není. Ano, zrušili mi zkoušení teď od května, na které jsem se moc těšila, tak ho zrušili, ale jako do toho září to zvládnu i s tím, že prostě pudu dělat nějakou brigádu. Ale jako zvládnu to. A byla jsem vlastně… ve finále jsem si říkala, co nám to jako přinese dobrého?