COVID-19 v paměti české společnosti » Jeden můj kameraman o mně nedávno řekl jinému kameramanovi, mně se to pak doneslo, že se mnou je to jak ve válečné zóně, že ze začátku se mnou jede točit a řeknu mu „v pohodě, budeme točit jenom tady ředitele nemocnice před nemocnicí, nic se ti nestane, budeš ochráněnej“, no ale za deset minut už je jako v covidáriu. (smích) Protože prostě já to tak mám, že prostě pak řeknu tomu panu řediteli před tou nemocnicí „a prosim vás, nemohli bysme přece jenom takhle, co?“, no a už tam točí právě mrtvolu v pytli. Takže (úsměv) to je docela srandovní. No, takže já to vlastně jako moc neberu si, že bych jako se nakazila já.

22. listopadu 2020

Jeden můj kameraman o mně nedávno řekl jinému kameramanovi, mně se to pak doneslo, že se mnou je to jak ve válečné zóně, že ze začátku se mnou jede točit a řeknu mu „v pohodě, budeme točit jenom tady ředitele nemocnice před nemocnicí, nic se ti nestane, budeš ochráněnej“, no ale za deset minut už je jako v covidáriu. (smích) Protože prostě já to tak mám, že prostě pak řeknu tomu panu řediteli před tou nemocnicí „a prosim vás, nemohli bysme přece jenom takhle, co?“, no a už tam točí právě mrtvolu v pytli. Takže (úsměv) to je docela srandovní. No, takže já to vlastně jako moc neberu si, že bych jako se nakazila já. Nebo když bych se nakazila, tak furt mám ten vnitřní pocit, že bych to jako zvládla. Já vnitřně ten strach prostě nemám. Takže to, abych jako byla na tom, že můj kolega nemá v kanclu roušku nebo nejde na záchod s rouškou, a já bych byla naštvaná, tak to jako vůbec, to je mi fuk.

Jeden můj kameraman o mně nedávno řekl jinému kameramanovi, mně se to pak doneslo, že se mnou je to jak ve válečné ...