- 23. listopadu 2020
Dnešní den, kdy spolu mluvíme, tak je to to období, kdy jsem úplně down, jako že úplně v prdeli, jako že úplně prostě to jako fakt je mi zle, jo. Já jenom díky tomu, že jako jsem v práci a jedu na nějakýho autopilota, tak jako to zvládám. Ale když jako přijdu domu, tak to nakonec moc nezvládám, tak fakt mám propady jako velké. Je to prostě tím momentem toho úmrtí, které je prostě úplně jinak. Jako mně umřela před třemi lety babička na rakovinu, která se dlouho léčila a bylo to hrozný, a mně se nebo i té rodině se ulevilo. Já jsem vůbec tenhle stav neměla, jako vůbec! Jsem neměla stav, že bych tady za babičkou brečela denně. A teď ho prostě mám. Jako já to nedávám asi možná, jak už jsme o tom mluvili, celá ta situace. Takže teď v tuhle chvíli je to fakt špatně, ale je to prostě situace posledního týdne nebo čtrnácti dnů, ale obecně, když srovnám jako jaro a teď, tak teď si myslím, že už jsem jako pozitivnější, že na to jaro to bylo úplně jako ta paralýza byla úplně velká, teď se jako fakt vůbec nevědělo, teď jsme všichni byli takoví jako ještě víc naštvaní i tím systémem pracovním, teď toho covidu už bylo tolik – a vlastně paradoxně, když řeknu, když jsme točili jako medailonky pomalu o každým mrtvým a teď už je to úplně (úsměv) člověk jako psychicky si najel na to, že prostě jsou to jako plus mínus dneska věci běžných dní.
1530 
6360 
126
