- 18. března 2020
Dnes byl úžasný den. Odpoledne jsme si vzali svačinu a jeli jsme traktorem do lesa. Nyní je tam obrovitánská polehaná suchá tráva. Metr a půl, dva metry tráva na obrovské ploše, do toho různé klacky, nálety, listnáče, bezy, maliníky a pár polomů, no hrůza. A těch vysázených smrčků je tam malinko. Taťka říkal asi desetina. Takže jsme to tam šli čistit a spalovat tu dlouhou suchou trávu. Já s taťkou jsme sekali kosou, Byli jsme tam do pěti hodin, takže to byla dost dřina. Mám mozoly po celých rukou a puchýře, ale bylo to moc fajn. Byli jsme na vzduchu a já si uvědomila, jak je bezvadné, že jsem doma, že můžu být zrovna tady, protože kdyby tato situace nenastala, tak já bych vůbec nebyla s rodiči, když bylo tak nádherně teplo asi 15 stupňů. To bylo úplně úžasné a jsem za to velmi ráda. Uvědomila jsem si, jak je všechno strašně daleko, jak jsme sami někde v lese, v přírodě, vedle se pásla srnka a proběhli zajíci, jak člověk může dýchat čerstvý vzduch a koukat jen tak do krajiny. Vedle praská oheň… Byl to tak krásně osvobozující a nádherný pocit, jaký jsem dlouho nezažila. Mám totiž moc ráda takovou změnu, a hlavně manuální práci, než když jsem celé dny běžně nucená k práci za počítačem, nebo ve škole, mezi lidmi a ve městě. Toto byl obrovský relax.
110 
0 
0
