„Chodila jsem tady na roh nakupovat, to bylo hrozný, jako my jsme fakt velká rodina, takže my máme vždycky jako velký ...“

  • 17. května 2020

Chodila jsem tady na roh nakupovat, to bylo hrozný, jako my jsme fakt velká rodina, takže my máme vždycky jako velký nákupy, ale já jsem si připadala tak trapně, vždycky s těma dvouma velkejma taškama. A já jsem si jako myslela, že svoje období trapnosti mám za sebe, ale tohle bylo fakt vlastně trapný pro mě. Ale nakonec to bylo dobrý. Ale sehnala jsem velkej pytel rýže, za což jsem byla pochválená, a tak to bylo fajn. (smích)

Jo? A tak bylo to vtipný. My jsme si dělali srandu i jako s kamarádama předtím, jako že – haha, vykupujou se mouky a nebudeme mít, co jíst, protože budou prázdný regály. Ale potom, když jsem fakt chodila takhle nakupovat a viděla jsem, že tam fakt není žádná rýže ani cizrna ani pohanka, nic, tak jsem si říkala – ty jo, to je fakt děsivý.

A nevěděla jsem, jestli to je jako proto, že jo, tak vážný nebo protože se prostě lidi chovají jak blázni. Ještě mi jako furt… my jsme kupovali rýži vždycky, my nejíme moc brambory, ani vlastně těstoviny, protože jak mají… nebo rodiče, že mají teďka dietu, takže my jsme jako vždycky jedli rýži, takže to není tak jako, že jsme magoři a děláme si zásoby. (smích) Taky si děláme vlastní humus, takže cizrnu jsme taky kupovali vždycky, což samozřejmě nikdo neví. Tady jsem vypadala jako magor, co nakupuje prostě jak na válku, hele. Ale… no… A už je to dobrý, já už tolik taky nechodím nakupovat, protože nejsem skoro doma.