COVID-19 v paměti české společnosti » Asi nemá smysl nějakým způsobem vysvětlovat, či popisovat, že jsem v předchozích dnech prodělala totální mozkovej „blackout.“ Podstatné je, že jsem zpět. Pokud bych měla nějakým způsobem shrnout, co se dělo – složila jsem se. Během „prázdnin“ jsem se vrátila do svých gymnaziálních let, kdy převládla prokrastinace a já nedělala vůbec, ale vůbec nic. Bezvládně jsem ležela v posteli a dokonce jsem znovu sledovala i totálně debilní seriál o upírech, který mě v pubertě uchvátil onou hlubokou lovestory.

5. prosince 2020

Asi nemá smysl nějakým způsobem vysvětlovat, či popisovat, že jsem v předchozích dnech prodělala totální mozkovej „blackout.“ Podstatné je, že jsem zpět. Pokud bych měla nějakým způsobem shrnout, co se dělo – složila jsem se. Během „prázdnin“ jsem se vrátila do svých gymnaziálních let, kdy převládla prokrastinace a já nedělala vůbec, ale vůbec nic. Bezvládně jsem ležela v posteli a dokonce jsem znovu sledovala i totálně debilní seriál o upírech, který mě v pubertě uchvátil onou hlubokou lovestory. Dokonce jsem byla líná si i cokoliv uvařit. Proč taky, když jsem tu byla sama.

V pátek se ale manžel bez předchozího upozornění i se synem zjevil za vraty. Nevím, co čekal, že tu najde.. Ale byla jsem strašně šťastná, že toho špunta mám zpátky, takže jsem se od něj celý víkend ani nehnula. V neděli večer jsem dohnala všechny resty, které jsem měla naplánované na celé prázdniny a v pondělí jsem se vzorně vrátila do procesu. S malým „ale“ neboť jsem složila třídnictví. Bylo nutné si přiznat, že to už je nad moje síly.

Asi nemá smysl nějakým způsobem vysvětlovat, či popisovat, že jsem v předchozích dnech prodělala totální mozkovej ...