Ale jinak obecně jako ty roušky a mytí rukou jsou to poslední jako vlastně, s čím bych měl problém v rámci těch ...

• 23. října 2020

Ale jinak obecně jako ty roušky a mytí rukou jsou to poslední jako vlastně, s čím bych měl problém v rámci těch nařízení. Já vlastně ani s těma nařízeníma jako takovejma problém nemám. Já mám pocit, že je to jako nutný pro to, aby se nějak jako přečkalo to nejhorší a dočkali jsme se toho momentu, když někdo řekne – máme vakcínu a prodáme vám jí za těžký prachy a můžete vyléčit své obyvatele. Tak si myslím, že se musíme jenom doklepat tady k tomu okamžiku a k tomu prostě ty opatření jsou nutný.

Já si myslím, že… vzhledem k tomu, jak jsou lidi nastavený tady u nás v republice, že prostě na veškerý ty opatření, který by mohli provádět sami u sebe, hlídat se, kontrolovat se, v momentě, kdy prostě mi je jenom trochu špatně, tak utnout, zavřít se prostě, dokud nezjistím, co mi je, tak nevylejzat a snažit se nenakazit ostatní. To, že spoustu lidí se snaží ochcávat roušky, to, že spoustu lidí si ty ruce nemeje, to, že… já nevím co, tak bych mohl pokračovat, tak bohužel to jako tady ty… tady ty… hm… opatření musejí jít jako přes tady ty lidi, že musí bejt něco, co jako přebije jejich chování a zbrzdí to trošku víc. A já si myslím, že je to nutný uzavřít ty provozy, protože jinak to nejde, protože lidi prostě tu osobní zodpovědnost nemají.

Dneska jsme to viděli na panu našem ministrovi zdravotnictví, možná už bývalým, že prostě nemají tu osobní zodpovědnost ty opatření dodržovat, protože neví, nakolik ty malý, to mytí rukou, ty roušky a ty malý jako věci fungují. Mají pocit, že v tom jako velkým systému jsou to jenom malý ryby, tak na to serou. A tím pádem se musí přitvrzovat. No, ale já si zase myslím, že ruku v ruce všichni žijeme v nějakým státě, tomu státu odvádíme daně a doufáme, že prostě ta samospráva, která nás vede, bude jednak celý to společenství jako směřovat lépe a vzhůru a jednak je taky schopná se o něj potom postarat jako v nějaké krizi. Tak si myslím, že ruku v ruce s tím vždycky musí jít to, že když prostě někomu znemožníme pracovat, tak nebudeme říkat – no tak běž prostě kydat hnůj. Ale že když víme, že je to na dobu nezbytně nutnou, tak ho prostě nějakým způsobem zaopatříme. Kdyby mi řekli – nebudeš prostě pracovat a nedáme ti ani korunu. Tak k tomu mám asi jinej postoj k těm opatřením.

Pokud jde o ty kompenzace, já jsem v tomhle svým způsobem asi komunista, protože si myslím, že ta úloha státu je v tomhle, nejenom dlouhodobě se starat o svý sociálně jako slabý a vyloučený, ale bejt schopnej postarat se o svý občany i v krizi. A za mě, pokud se to mě osobně dotýká, tak se tak zatím jako víceméně stalo, že Alenka a dneska teda taky Alenka, ale už ve spolupráci s Karlem Havlíčkem, tak se o mě jako finančně… z finančního hlediska postarali. Tak to je jako plus. Horší je potom ty praktický důsledky všech těch žádostí, protože z toho já se opíchám asi.