- 3. června 2020
A co se mě osobně týče, nebylo příjemný skončit v půl dvanáctý v práci po moderaci, vyšťaven psychicky i fyzicky a sednout si na kolo a jet půl hodiny domu do kopce ještě. Přijel jsem domu úplně zpráskanej a teď jsem si tam sednul do toho prázdnýho bytu, koukal jsem buď na televizi nebo do knížky nebo jen tak z okna a hlavně jsem nevěděl, co přijde.
Nevěděl jsem, jak nebezpečný to je, jestli to dostanou sousedi, jestli je lepší jezdit na kole a riskovat to, že do vás někde najede auto o půlnoci, jestli je lepší si sednout v tý úplně prázdný tramvaji a dojet domu tramvají, jestli je bezpečný jezdit taxíkem nebo není. Tohle byly spousty neznámých, který jsem řešil.
Ve srovnání s lidmi, který přišli o práci nebo museli diametrálně změnit svůj život kvůli tomu, že přišli třeba o příjmy nebo přišli o rodinu, která byla částečně v nemocnici, nebo jenom se uzdravovali v nemocnici, tak mě se to nijak zásadně nedotklo. Tohle bylo spíš jenom narušen nějakýho běžnýho rytmu. Asi jsem jeden z těch šťastlivců spíš.
74 
80 
1
